Tolik, tolik zbytečně vydané energie...!

Homo ludens, člověk hravý. Jednou z charakteristicky lidských vlastností, vlastností, které nás odlišují od zvířat, je schopnost konstruktivní hry. Slovo konstruktivní je docela podstatné, protože běžná hra typu honička, pranice, průzkum terénu a další hry prosté, které nalezneme u řady prostších lidských tvorů, najdeme také u zvířat.

Myslíte si, že jackass neboli Darwinovi kandidáti riskující zbytečně své životy a zdraví jsou elementem ryze lidským? Tak přemýšlejte znova. Už opice hrají adrenalinové hry typu tahání tygra za ocas anebo bouchání krokodýla do tlamy.

Opičáky to zjevně baví, opice taky, rády se na to koukají a oceňují neúspěšné Darwinovy kandidáty zvýšenou pravděpodobností sexu. To se do lidského charakteru přeneslo tak, že pravděpodobnost sexu u lidí obecně roste po společných dramatických zážitcích. Znali to už staří Římané, kteří se se svými partnerkami chodili bavit na gladiátorské zápasy, dnes ji pro změnu vystrčíte v tandemu z letadla. Trochu adrenalinové zábavy a pak to už jde se sexem téměř samo, James Bond by mohl vyprávět! Tak tahle forma hraní nás skutečně od zvířat neodlišuje.

To, co nás naopak odlišuje, je konstruktivní hra, tedy hra, během které něco vzniká. Schopnost řetězit věci, sestavovat je a získávat tím zcela novou kvalitu je rys, který žádné jiné zvíře neumí. Opice umí v omezené míře používat předměty, podobně jako ptáci. Snowboarďáci si můžou říkat, že jsou ti opravdoví frajeři, nicméně snowboarding s víčkem od zavařovačky zvládne i vrána.

Kdesi na počátku lidské evoluce se objevil zcela specifický rys konstruktivní hry, který s časem vedl ke vzniku naší civilizace. Kdosi svázal několik trámů dohromady a tím mu vznikl vor, který dovoloval bezpečně překročit řeku. Ohnul klacek, zafixoval ho provázkem a tím vznikl luk – nebo nějak tak podobně. Hravý experiment vedl ke vzniku technologických celků, konstruktivní hra samotná pomáhá rozvíjet myšlení a vytvářet samotný koncept vědeckého a technického myšlení.