První počítač „pro chudé“: Tandy TRS-80
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek První počítač „pro chudé“: Tandy TRS-80

První počítač „pro chudé“: Tandy TRS-80 | Kapitola 2

Pavel Tronner

Pavel Tronner

28. 9. 2015 12:00 13

Seznam kapitol

1. První počítač „pro chudé“ 2. Náhoda je... 3. Když vás vynalézavý blbec donutí vyrábět hotový počítač 4. „Počítač? Kdo by proboha dneska chtěl počítač?“ 5. Zlatá éra Tandy: 18 tisíc počítačů za měsíc 6. Není byznys jako byznys

V tom samém roce, kdy se zrodila jakási nová rychlokvašená firma Apple, kterou ještě nikdo nebral vážně, se objevila zvěst o mikropočítači Tandy ve velké síti elektroobchodů Radio Shack. Devět z deseti tehdejších vizionářů by se vsadilo, že právě strojům této firmy bude patřit budoucnost. 

Reklama

S příchodem sedmdesátých let se objevily zcela nové přístroje, které znenadání každý chtěl mít. Tehdy totiž ve Spojených státech vypukla horečka. Ne ta zlatá. Rádiová. Objevily se totiž první cenově dostupné vysílačky, které my dnes kupujeme dětem. Nicméně, tehdy (při neexistenci mobilních telefonů) se jednalo o vrchol technologie, nesmírně užitečného pomocníka. Oficiálně je povolil regulační úřad, nemuseli jste nikde nic hlásit či registrovat, prostě jste jen zašli do obchodu a koupili vhodný model. Bylo to v příkrém protikladu se situací v tehdejším Československu. Zde panoval nejen totální zákaz vlastnit vysílačky (abyste snad proboha nemohli odposlouchávat policii či tajně komunikovat se Svobodnou Evropou! Bdělost!), ale dokonce se požadovala registrace i obyčejných autíček na dálkové ovládání, marný sen mnohých. Toto opojení v USA skončilo s polovinou desetiletí a management firmy přemýšlel o nějakém novém produktu, který by snad mohl být stejně populární. Co prodávat dál?

V roce 1976 Don French, jeden z manažerů firmy, zakoupil první stavebnici počítače – Altair 8800. I když se s tou velkou krabicí zas tak moc dělat nedalo, Frenchův citlivý obchodnický frňáček zavětřil. Možná by nebylo špatné vyvinout něco vlastního. Dal se tedy do práce a načtrtl možný nový počítač, ale chyběly mu dostatečné znalosti k jeho dokončení. Se svými představami seznámil výrobního ředitele Johna Roache, který Frenchovou prací příliš nadšen nebyl, i když souhlasil s tím, že vývoj počítače není v jádru špatným nápadem. Tehdy se takových úvah chopili mnozí, takže Roach a French rozhodně nebyli nijak originální. Vizionáři očekávali, že mikropočítačová revoluce vypukne co nevidět. Roach a French se o nějakou revoluci zas nijak moc nezajímali – oni prostě potřebovali něco prodávat.

Společně se tedy vydali do National Semiconductor, aby se s nimi mohli poradit nad svými plány a podívat na připravovanou mikroprocesorovou novinku SC/MP. Zde se jim nejprve dostalo poučení, že žádný takový mikroprocesor doposud neexistuje, a následně jim pracovník firmy Steve Leininger vysvětlil, v čem je jejich design špatný, co zlepšit, co úplně překopat, prostě ukázal jim, že on, na rozdíl od nich, počítačům skutečně rozumí. Je třeba velice zdůraznit, že v této době se stavba mikropočítačů nikde nestudovala, nebylo možné získat žádnou literaturu. První pionýři se vše učili svépomocí, nebylo koho se tázat, protože tomu zkrátka nikdo nerozuměl. Nelze se divit, že Roach a French byli z Leiningera nadšeni a chtěli jej najmout, nicméně to se National Semiconductor nelíbilo a odmítli jim na Leiningera dát kontakt.

Steve Leininger, foto z rozhovoru pro InfoWorld, July 16, 1984
i Zdroj: PCTuning.cz
Steve Leininger, foto z rozhovoru pro InfoWorld, July 16, 1984

Co dělat, jelo se dál. Příští zastávkou měl být Byte Shop Paula Terrella, první obchod s počítač na světě. Stejný obchod, pro který krátký čas předtím vyvinul Steve Wozniak svůj Apple I. A tam ke svému překvapení narazili na Leiningera, který si zde ve večerních hodinách přivydělával jako odborný poradce a prodavač. Odborníci byli tehdy na roztrhání.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama