Legenda Commodore: Počítače pro masy, ne jen pro bohaté
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Legenda Commodore: Počítače pro masy, ne jen pro bohaté

Legenda Commodore: Počítače pro masy, ne jen pro bohaté | Kapitola 4

Pavel Tronner

Pavel Tronner

14. 8. 2015 03:00 7

Seznam kapitol

1. ...computers for the masses, not for classes. 2. Commodore 3. Kterak Commodore nekoupil Apple 4. Stavba prototypu: jako 2001: vesmírná odysea 5. První sériově vyráběný mikropočítač

Computers for the masses, not for classes. Až do mikropočítačové revoluce nikdo neuvažoval o možnosti, že by počítače sloužily obyčejným lidem. Že by každý mohl něco takového mít doma. Revoluce v mikropočítačích toto chápání změnila – a první, kdo přišel se snahou dát je do rukou obyčejným lidem, byla firma Commodore.

Reklama

Hardware a 2001: vesmírná odysea

Základ hardwaru nakonec nebyl příliš složitý, protože Peddle již měl zkušenosti se stavbou KIM-1. Stačilo tudíž přidat ovládání klávesnice a výstup na obrazovku. A ještě jednu velmi podstatnou věc. Peddle sice zavrhl myšlenku na expanzní sloty, jako měl mít Apple II. Jednak z cenových důvodů, ale i kvůli eleganci, protože by to znamenalo rozdělávání počítače, což mohlo vést k jeho poškození. Místo toho do počítače zabudoval IEEE-488 paralelní rozhraní, ke kterému bylo možné připojit až 15 periférií. Tím se počítač stal rozšiřitelný, ačkoliv – jak budoucnost ukázala – expanzní sloty v Apple II byly daleko progresivnějším řešením.

Největší potíž u plánovaného počítače bylo připojení televizního monitoru. Nikdo z týmu inženýrů totiž neměl s televizní technikou žádné zkušenosti. Nakonec to skončilo metodou pokus-omyl. V nejbližším obchodě byla zakoupena ta nejlevnější televize, kterou inženýři rozebrali a s pomocí knihy od Adama Osbourna o připojení televize k počítači se jim po nějakém úsilí podařilo sestavit zobrazovací obvody, které perfektně a vcelku rychle fungovaly a byly levné. Podobný postup – tedy výběr nejlevnějšího dostupného hardwaru a jeho „rozchození“ – byl zvolen i v případě integrovaného kazetového magnetofonu, kde byl vybrán ten nejlevnější japonský od tehdy neznámého výrobce Sanyo.

Další komplikaci představovala klávesnice. Peddle totiž zjistil, že žádná profesionální se mu do plánovaných rozměrů nevejde. Postěžoval si Tramielovi, který problém vyřešil svým specifickým způsobem. „Jak víš, že budoucí zákazníci chtějí profesionální klávesnici?“ zeptal se Peddla a ten musel připustit, že to neví. A tak Tramiel rozhodl, že se použije gumová „kalkulačková“ klávesnice, vyráběná jednou z jeho firem, která se jednak vejde do limitovaného prostoru... a mimochodem je velice levná. Peddle sklapl podpadky a souhlasil s asi největším omylem plánovaného počítače.

"PET 2001 Series-IMG 1724" by Photograph by Rama, Wikimedia Commons, Cc-by-sa-2.0-fr. Licensed under CC BY-SA 2.0 fr via Wikimedia Commons.
i Zdroj: PCTuning.cz
"PET 2001 Series-IMG 1724" by Photograph by Rama, Wikimedia Commons, Cc-by-sa-2.0-fr. Licensed under CC BY-SA 2.0 fr via Wikimedia Commons.

Peddle musel resignovat i na další ze svých stěžejních požadavků – chtěl, aby jeho počítač měl futuristický design ve stylu kultovního filmu 2001: Vesmírná Odysea. Hodně z tohoto filmu nový počítač okopíroval – barvu, tlačítka klávesnice, dokonce i font na nich použitý. Chtěl mít počítač v plastovém obalu s nadčasovým vzhledem. A právě s tím plastem mě smůlu. Tramiel toto nejprve přislíbil, ale vzhledem k nutnosti investovat $300 000 do formy nakonec ultimativně rozhodl, že počítač bude plechový, ovšem nabarvený přesně dle Peddlových představ. Pochopitelně, plechový case zkrátka neměl tu eleganci, jako například budoucí Apple II, kde se na formě nešetřilo.

"Commodore 2001 Series-IMG 0448b" by Photograph by Rama, Wikimedia Commons, Cc-by-sa-2.0-fr. Licensed under CC BY-SA 2.0 fr via Wikimedia Commons.
i Zdroj: PCTuning.cz
"Commodore 2001 Series-IMG 0448b" by Photograph by Rama, Wikimedia Commons, Cc-by-sa-2.0-fr. Licensed under CC BY-SA 2.0 fr via Wikimedia Commons.

Součástí týmu vývojářů se stal i Tramielův syn Leonard, který mimo jiné vytvořil i speciální znakovou sadu – prvních 128 znaků odpovídalo normě ASCII, ovšem dalších 128 Tramiel junior vytvořil tak, aby i na počítači s pouze textovým módem bylo možné vytvářet grafické obrazce – čáry, rohy, křížení čar, křivky. Pochopitelně, grafický mód je přeci jen flexibilnější, ovšem díky tomu mohli pozdější uživatelé aspoň trošku experimentovat se vzhledem svých aplikací. Kromě toho Peddle na rozdíl od konkurence, tedy počítačů Apple II a TRS-80, už předem počítal s využitím svého dítka v oblasti zpracování textu dokonce Commodore připravil prototyp tiskárny, která se ale nakonec neprodávala. Proto měl jeho stroj jako jediný schopnost psát malými znaky, což jiné tehdejší počítače neuměly a znamenalo to pro ně nepříjemný hendikep.

Hodně diskusí se vedlo kolem jména. Peddle si uvědomoval nesmírnou důležitost a oblíbil si jméno PET – v angličtině značící domácího mazlíčka. Měl pocit, že právě tak je třeba počítači říkat, aby se jej technicky nezdatní nebáli. Bohužel, nemohl dlouho přijít na žádnou vtipnou zkratku, co by to PET mohlo znamenat. Samozřejmě, ideální by bylo Personal Electronic Computer, ale PEC – to prostě nebylo ono. V oblasti počítačů bylo jen málo termínů začínajících na „T“, naštěstí Peddle nakonec přišel na „Transactor“, což znělo dostatečně odborně a dávalo to i nějaký smysl.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama