Jak jsem se (skoro) přestal bát a naučil se milovat wearables | Kapitola 6
Seznam kapitol
Vždycky jsem byl paranoidní, pokud jde o sběr informací. Proč bych měl někomu dovolit sbírat informace, jaký jsem měl tep na určitém místě a v určitém čase – aby z toho sestavoval grafy a mapy? Pro jednou jsem ale v duchu „dokonalé víry a lásky“ zkusil, jak by mohla vypadat interakce mezi strojem a člověkem, který mu věří. Výsledky byly zajímavé!
Ještě před nedávnem jsem měl z hodinek legraci a to zvláště proto, že jsem o nich jenom četl a neměl s nimi přímou zkušenost. Je pravda, že u téhle generace najdeme spoustu vad – počínaje mechanickou konstrukcí, kterou nepovažuji za příliš odolnou, přes stále nedotažené aplikace a až po velmi nízkou výdrž baterie, která mi při testování nevydržela často ani jeden den. Je to tak. Při každodenním používání, kdy hodinky netrápíte celé hodiny, to asi tak velký problém není, ale na výdrži je opravdu nutné zapracovat – už jen proto, aby baterka měla kapacitní rezervu pro pokrytí svého stárnutí.
Všechny problémy tam opravdu jsou, ale výhody zcela jednoznačně převažují. Kolega popsal zážitek z používání hodinek jako „minimapu z GTA“ – není to věc, která by vám převrátila život, to ne, ale je to zatraceně užitečná vychytávka. Teprve když jsem hodinky vrátil, mi najednou došlo, kolik miniinformací kolem mě vlastně proudí a jak vám neintruzivní notifikace neuvěřitelně zjednoduší život. Chyběly mi okamžitě.
Pokud sedíte celý den u počítače, tak ten rozdíl oproti notifikační liště na obrazovce počítače asi až tak velký nebude, ale pokud se hýbete, chodíte po městě, sportujete apod., je to opravdu velký rozdíl. Ostatně – existují dobré důvody, proč notifikační lišty a nástroje vlastně vznikly. Jakmile se hodinky zlevní, určitě do nich půjdu!