Mikropočítače před 40 léty: Když to Altair konkurenci usnadnil | Kapitola 5
Seznam kapitol
Je to už čtyřicet let, kdy se zrodil první masově vyráběný a užívaný mikropočítač, Altair 8800. Znamenal počátek nové doby, nového průmyslu. Altair byl sice první, ale ne jediný. Jako houby po dešti se zrodily i další mikropočítače a firmy jako IMSAI či SWTPC byla tehdejším počítačovým nadšencům stejně známé, jako je dnes Apple či Lenovo.
Dan Meyer dokázal svým výtvorem předstihnout všechny ostatní a nabídnout počítač „pro masy“ – pochopitelně chápaný v intencích své doby. Dávno před Steve Jobsem pochopil, že ne každý potenciální uživatel mikropočítačů je hračička, toužící kompletovat si z karet různých výrobců svůj vlastní systém na míru. Zatímco Altair a IMSAI umožňovaly ohromnou flexibilitu díky de facto standardní sběrnici S-100, počítač s naprosto odlišným procesorem kompatibilitu zajistit nemohl, a tak se na věc šlo jinak, moderněji. SWTPC nabídlo svým zákazníkům v podstatě komplexní řešení. Mohli (ovšem teoreticky nemuseli) si pořídit nejen vlastní počítač (v základu s 2 kB paměti, jaký to rozdíl oproti Altairu!), ale k němu i na míru šitý videoterminál, klávesnici, kartu s paralelním a sériovým portem a později i paměťová rozšíření až do na svou dobu úchvatné kapacity 40 kB. Celá tato sestava (tedy bez videoterminálu a rozšíření paměti) vás přišla na stejných 450 dolarů, jako samotinký Altair. Jednalo se o velmi levnou koupi.
Kromě této nabídky hardwaru nezapomínal Dan Meyer ani na software. Zatímco MITS, prodejce Altairu, si za papírovou pásku s BASICem účtoval celých sto padesát babek, u SWTPC se drželi filozofie, že za BASIC se platí dle jeho velikosti (a tím i schopností). BASIC pro 4kB stál čtyři dolary, pro 8kB dolarů osm. Firma se opravdu upřímně snažila, aby její produkty byly levné. A tak, když se koncem roku 1975 sešli přední počítačoví odborníci a výrobci a vytvořili tzv. Kansas City standard pro nahrávání dat z magnetofonu, SWTPC byla první, která dle něj vyrobila kartu pro svůj počítač.
"" by Swtpc6800 Michael Holley - Transferred from en.wikipedia; transferred to Commons by User:Liftarn using CommonsHelper.. Licensed under Public Domain via Wikimedia Commons.
Situace na trhu se pomalu měnila, nicméně SWTPC ještě stále měla skryté eso v rukávě – tiskárnu. Tato periférie v této době stála obvykle mnohem více, než vlastní počítač. Až v roce 1977 dokázal nabídnout Centronics tiskárnu pod tisícovku dolarů a Epsonu trvalo ještě další rok, než se se svým výrobkem dostal pod šest stovek. Ovšem už v roce 1976 použil SWTPC tiskový mechanismus firmy Seiko (původně určený pro pokladny) a stvořil tiskárnu v ceně neskutečných 250 dolarů. Pravda, nešlo o ideální řešení – tiskárna nezapřela svůj původ, takže tiskla jen 40 znaků na řádek na role papíru o šíři nějakých 10 centimetrů a pouze velkými písmeny, to ale tehdejším nadšencům nevadilo. Za takový pakatel to každý musel mít.
Tak tedy vypadal svět mikropočítačů před čtyřiceti lety. Měli jste k dispozici hned tři slušně rozšířené počítače, ovšem každá platforma vyžadovala opravdu dobré znalosti techniky a programování. Byl opravdu velký problém si počítač sestavit a vytvořit pro něj nějaký užitečný software. Proto byly tehdejší stroje určeny primárně technicky zdatným jedincům, nadšencům, kteří nelitovali času a úsilí té zcela nové technice do hloubky porozumět. Mělo trvat jen dva roky a svět mikropočítačů se zcela proměnil. To je ovšem úplně jiná pohádka...
