Mikropočítače před 40 léty: Když to Altair konkurenci usnadnil | Kapitola 2
Seznam kapitol
Je to už čtyřicet let, kdy se zrodil první masově vyráběný a užívaný mikropočítač, Altair 8800. Znamenal počátek nové doby, nového průmyslu. Altair byl sice první, ale ne jediný. Jako houby po dešti se zrodily i další mikropočítače a firmy jako IMSAI či SWTPC byla tehdejším počítačovým nadšencům stejně známé, jako je dnes Apple či Lenovo.
Prodej počítačů v tehdejších obchodech probíhal tehdy zcela běžným stylem, který nám dnes připadá dosti bizarní. Zájemce složil při podpisu smlouvy třetinu ceny jako zálohu a navíc zaplatil i poštovné. Tím se mu dostalo právo být zapsán na pořadník zájemců. Jakmile dorazila další várka počítačů, byli příslušní šťastlivci obvoláni, aby si zašli pro své dlouho očekávané miláčky.
V této rané době ale udělala základní chybu společnost MITS, vyrábějící zmíněný Altair. Dá se říci, že ihned zpočátku to znamenalo polibek smrti této tehdy nejrozšířenější platformy. MITS totiž požadovala celých deset tisíc babek za podepsání exkluzivity a jednu z podmínek tvořil nekompromisní požadavek, aby žádný z jejích distributorů neprodával výrobky žádné jiné společnosti. Auta od Forda si přeci také nekoupíte v prodejnách Chrysleru. Šéf MITS Ed Roberts tímto nešťastným rozhodnutím ale podepsal ortel nad svou firmou. Pokud prodejci na něco takového nepřistoupili (což byla většina), museli se poohlédnout jinde a sami se pídit po dalších firmách a firmičkách, schopných dodat jim počítače. Dá se tedy říci, že v tu chvíli zafungovali jako bezplatní reklamní agenti těch nových garážových výrobců.
MITS tím v mnoha obchodech v podstatě vyklidila pole konkurenci, protože buď jste prodávali Altair a nic jiného, nebo jste měli obchod plný mnoha různých jiných počítačů – no a pestrost vždycky láká. K tomu se přidal další závažný problém Altairu, díky němuž tento počítač skončil v zapomnění – MITS měla velký problém zajistit plynulé dodávky počítačů pro své obchodníky. Tito lidé, kteří si za nemalý peníz zakoupili licenci, tak často vlastně ani neměli co prodávat, protože dodávky vázly.
Ten důvod, proč MITS i další společnosti po vás požadovali nejprve peníze a až teprve poté vám dodali počítač, ten byl vcelku jednoduchý. Všechny tehdejší společnosti a dokonce i pozdější Commodore měly velice málo financí. Až teprve po zaplacení zálohy si mohly dovolit zakoupit komponenty a sestavit váš počítač. Jejich cash-flow byl tedy neskutečně napjatý a právě tento problém způsoboval ty měsíce čekání na váš objednaný počítač.
MITS si svou neschopností zajistit dodávky počítačů a později i rozšiřujících desek vychovala vlastní konkurenci. Ta by se sice asi stejně objevila, leč díky tomuto faktu to měla mnohem jednodušší. Tou asi největší konkurencí Altairu se stal počítač, stvořený firmou IMS Associates.
Tuto firmu založil William Millard v květnu 1972 a původně šlo o pouze konzultační společnost na poli počítačů a softwaru. V roce 1974 získala velký kontrakt pro vytvoření počítačového systému pro jakéhosi distributora General Motors. Původním plánem měl být minipočítač s terminálem, tiskárnou a na míru vyvinutým softwarem. Data měla být nahrána na pevném disku. Celkově by v tehdejších cenách šlo o celkem dost drahé řešení.
Jenže pak se na trhu objevil čip i8080 a v IMS si uvědomili, že by se dal použít pro konstrukci počítače. Objevil se ale Altair a IMS se rozhodli postavit vše na této platformě. Okamžitě se obrátili na MITS a požadovali zaslání počítačů, jenže když se dozvěděli mnohaměsíční termín, nějak je to nadšení přešlo. A tak si jeden Altair zapůjčili a dospěli k závěru, že si místo čekání raději vyrobí vlastní kopii. Při této příležitosti Altair i výrazně vylepšili a odstranili jeho největší nedostatky, jako nekvalitní přepínače, nedostatek místa v bedně a slabý zdroj. Nicméně ponechali rozšiřující slot, z nějž se díky tomu stal v té době standardní S-100 bus, takže rozšiřující karty pro Altair fungovaly bez problému i v jejich dítku.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
