Televizní poplatky za tablet kvůli ČT? To snad ne! | Kapitola 4
Seznam kapitol
Dvacet pět let po protikomunistickém převratu stále existuje instituce, která je hluboce zamrzlá v čase a považuje se za tak významnou, že by se před ní měli všichni sklánět v hluboké úctě. Jako přestárlý mamánek žije v pohodlí své minulosti a necítí potřebu k jakékoliv změně. S nikým totiž nesoutěží, nemusí a zjevně ani nemíní.
Pocit vlastní sebedůležitosti a magické účinky elixíru dovolujícímu ignorovat konkurenci a tok času, se z ČT a ČRo rozšířil i na jejich radní. Stále totiž žijí ve víře, že i když mladí ignorují televizí přijímače, stejně touží sledovat Banánové rybičky z roku 2004 anebo filmové trháky z roku 1955. Prostě si myslí, že problém je čistě v distribuční technologii, ne v obsahu jako takovém. Článek na Novinkách například cituje členku rady ČT Ivanou Levou, která říká, že „Všichni přeci cítíme, že není spravedlivé, když se někdo dívá na televizi a platí. A někdo se na totéž dívá na počítači a neplatí.“
Ivana Levá je komunistka, která se narodila v roce 1950, v roce 1978 vstoupila do strany, dvacet let pracovala jako učitelka na základní škole a proto docela chápu, že jí pojmy jako YouTube, Twitch, PewDiePie, GoGoManTV, MadBros, ViralBrothers, Pedros atd. nic neříkají. Možná to je dobře, protože kdyby zadetekovala, že na dorost a mládež působí individua, jako je FattyPillow, tak by se přiklonila na stranu Věry Pohlové a žádala by, aby vláda všechny ty internety a počítače zakázala.
Aby bylo jasno, nekritizuji ji za to, že na rozdíl od jiných zůstala věrná svému světovému názoru, ale za to, že nechápe, že se mediální svět posunuje zcela jinam a že dorost klasická televize nezajímá jako taková. A s tím mají problém i komerční televize, ty už ale byly nuceny reagovat a snaží se se světem nových médií nějak propojit.
Všichni lidé nad třicet mají problém pochopit, jaká fundamentální změna se v médiích právě odehrává. Tuhle situaci nejlépe popisuje scéna z Interview s upírem, kde se upír Louis setkává s „nejstarším žijícím upírem“ Armandem. Armand Louise chce, protože ke svému přežití nutně potřebuje někoho, kdo mu vysvětlí, jak moderní svět funguje, kam se posunul. A úplně to samé postihuje starší generaci včetně mě: Potřebujeme někoho, kdo nám vysvětlí, co se to děje v moderních médiích. Evoluce technologií, komunikace a médií se nezastaví proto, že ji padesátiletí mají problém pochopit anebo proto, že se jim nelíbí, a proto ji ignorují. Vývoj postupuje agresivně dál, dere se dopředu a je potřeba ho následovat.
Jsem taky „stará struktura“, miluji psaní a taky mám problém pochopit nová média. Nemám radost z toho, že se youtuberská scéna vyvíjela živelně a v honu za počtem zhlédnutí se značně zvulgarizovala. Vždycky jsem zastával názor, že je nutné se snažit tvořit spíš kvalitní obsah, i když můj pohled na něj se rozcházel od oficiálních institucí. Jsem ale přesvědčený, že se instituce – a to zvláště instituce placené z veřejných peněz – se mají snažit najít cestu k mase. Znám tyto instituce dost dobře na to, abych věděl, že jejich členové si často žijí ve svém vlastním světě a „vulgárním světem“ opovrhují (ve smyslu vulgus = davový, lidový). Ten, kdo viděl film Agora, ale ví, k čemu může takový názorový rozpad mezi elitami a masou vést.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
