Carmageddon Reincarnation: Chodci lítaj vzduchem | Kapitola 5
Seznam kapitol
U brutálního Carmageddonu se kdysi bavily stovky tisíc lidí. A to i přestože jej ratingové orgány hromadně banovaly a mravokárci z něj šíleli. Naštěstí pro nás se Stainless Games ani v politicky korektnějších časech nelekli a zvedli vhozenou rukavici v podobě 625 143 dolarů, které vybrali na Kickstarteru na reinkarnaci Carmageddonu.
A na půli cesty se zastavila i samotná grafika. Jsou dvě možnosti, jak se na ni budete dívat – buď patříte mezi pamětníky a z grafiky budete nadšení, nebo patříte mezi hráče, kteří původní Carmageddon nezažili, nebo prostě jen nehráli a staronovou grafikou budete naprosto znechuceni.
Pokud bych úroveň grafiky Carmageddon Reincarnation měla přirovnat k současné videoherní produkci, musím říci, že je hodně podprůměrná. Nejlépe dopadly modely automobilů, ale ani ty nejsou kdovíjak propracované a hodily by se opravdu spíše do deset let staré hry. Dovedete si proto asi moc dobře představit, jak jsou na tom ostatní věci.
Tak například louky a velké zatravněné prostory vyplňuje tragicky nedetailní tmavozelená textura trávy, která by stejně tak mohla sloužit jako textura koše na odpadky. Nějakou trávu byste zde prostě pohledali a na trsy autoři úplně zanevřeli. To bych jim ale neměla za zlé. Bohužel grafická strohost se dotýká úplně všech věcí a to včetně chodců, na nichž si autoři mohli dát záležet o něco víc.
Abychom se dobře pochopili. Chodci jsou na poměry této hry ještě docela pěkní, jenže se pořád opakují a do vínku také nedostali žádné „zbytečné“ detaily. Ale když hra operuje s tím, že si hráči karamboly mohou kdykoliv přetočit a spustit zpomaleně, mohli by tvůrci do jejich modelování přece jen dát o něco víc. Chodec se sice vždy rozprskne na spoustu kousků (a to třeba i jen při lehkém kontaktu, což souvisí s odlehčeným, lehce parodickým laděním nového Carmageddonu), jenže ani tento efekt grafickou obhroublost nezakryje.