Zaklínač 3: Divoký Hon – to už tu dlouho nebylo (a nebude)
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Zaklínač 3: Divoký Hon – to už tu dlouho nebylo (a nebude)

Zaklínač 3: Divoký Hon – to už tu dlouho nebylo (a nebude) | Kapitola 5

Lucie Jiříková

Lucie Jiříková

25. 5. 2015 03:00 43

Seznam kapitol

1. Na cestě za Yennefer 2. Ve Střední Evropě obrostlé břízami jako doma 3. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá 4. Otevřený svět s příběhem lineární hry
5. Klepna je k nezaplacení 6. S Cirillou na cestě flashbacky 7. (Nejen) Yennefer, Triss a Ciri to sluší 8. Závěrečné shrnutí, hodnocení hry

Po dvou nepříjemných odkladech je Zaklínač 3: Divoký Hon konečně na světě. Předsunutá hodnocení na zahraničních serverech přitom znějí celkem jednoznačně a mnoho z vás tohle akční RPG jistě už dávno hraje. V dnešní recenzi proto nebudeme dělat překvapené, ale rovnou si povíme, proč je v Sapkowskeho digitálním světě tak dobře.

Reklama

K vypořádání se s nepřáteli je Geralt jako obvykle velmi dobře připraven. K dispozici je opět pět znamení –  Aard, Igni, Yrden, Quen a Axie, s nimiž lze položit zpomalovací past, vkrást se do mysli nepřítele, vyslat kinetickou vlnu nebo ohnivý plamen a schovat se pod roušku štítu.

Tato znamení pak prokládáte údery meče – ať už toho klasického, či stříbrného zaklínačského, který se hodí na příšery. Klasický meč můžete měnit za další zbraně, jako například palice či sekery. Se zbraněmi lze dělat krátké rychlé údery, nebo trošku pomalejší, ale o to účinnější a plošnější. Další možností je úkrok stranou či vzad, rychlý kotoul a vykrytí protivníkova úderu, při němž můžete přejít do protiútoku – stačí, abyste ho dobře načasovali. Do toho pak samozřejmě metáte petardy, popíjíte nejrůznější lektvary a suma sumárum se velmi dobře bavíte.

Souboje jsou povětšinou slušnou výzvou, takže jste přirozeně motivovaní k tomu, abyste nad nimi přemýšleli a používali všechny dostupné prostředky. I toto se autorům povedlo na jedničku, i když je zde stále k vidění klasický neduh rozlehlých otevřených her – někteří nepřátelé se prolínají s objekty, nebo se například zaseknou za první zdí, což je nepříjemné. Na druhou stranu, žádná z těchto chyb mi nijak zvlášť nebránila v dokončení úkolu nebo snad v dalším hraní, čímž se u mě Zaklínač dostal před Skyrim (nikdy nezapomenu, jak jsem ve Skyrimu zůstala viset v konstrukci mostu, nebo zaseklá za kamenem atd., těch situací bylo opravdu hodně). Ale to bude asi spíš subjektivní záležitost.

Zaklínač 3: Divoký Hon – to už tu dlouho nebylo (a nebude)
i Zdroj: PCTuning.cz

Zaklínač 3: Divoký Hon – to už tu dlouho nebylo (a nebude)
i Zdroj: PCTuning.cz

Zaklínač 3: Divoký Hon – to už tu dlouho nebylo (a nebude)
i Zdroj: PCTuning.cz

S nepřáteli se nově můžete utkat i na hřbetu své klisny Klepny. Souboje jsou to poměrně efektní – když se v maximální rychlosti oženete mečem v tu pravou chvíli, nepřítel bude na dva kusy (a to doslova). Bohužel potyčky s větším množstvím protivníků a vůbec souboje, v nichž protivníka nesrazíte na jeden pokus, ale jste nuceni manévrovat do správného úhlu a vzdálenosti, jsou velmi těžkopádné, takže nakonec raději sesednete.

Co se týče koně, ten je ve hře opravdu nezbytným dopravním prostředkem. Svět je obrovský a kůň dokáže být rychlý – stačí jen zmáčknout dvakrát příslušné tlačítko a už se řítíte. Pro pohodlí hráčů, se v Zaklínači 3 objevuje systém automatického běhu koně po hlavní cestě, který jsme viděli už v Red Dead Redemption (bohužel jen na konzolích). Po vzoru GTA zasazeného na Divoký západ stačí jen držet tlačítko pro běh a kůň se automaticky drží vyznačené trasy. Potom už jenom stačí udat mu směr ve chvílích, kdy se cesty zkříží (pokud nabere jiný směr) a ani nemrknete a už jste na místě, kam jste mířili – cestou se totiž kocháte krásami okolo sebe, takže vám bude jedno, zdali cestujete minutu, nebo minut deset. A když nechcete, jde to i rychleji, protože vedle koně tu jsou také rozcestníky, které slouží k rychlému cestování.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama