Ochočte si robota aneb augmentované hračky | Kapitola 5
Seznam kapitol
Kdo by nechtěl robota? Robot je něco jako zvířátko, které navíc můžete kdykoliv vypnout, nežere vám dveře od koupelny a nezvrací na koberec baterky. Nemusíte řešit, co robot o samotě doma dělá a když se vám omrzí, můžete ho klidně prodat na Aukru a nebo nechat recyklovat, aniž by vás otravovali aktivisté. Roboti jsou zkrátka príma!
Barevné blikání je přitom univerzální formou komunikace s robotkem. Jinou aplikací je OzoGroove, aplikace pro vytváření „tanečních kreací“ pro robotka. To vypadá tak, že si složíte „taneční kreaci“ z kombinace hudby a sekvence příkazů pro pohyb, točení, rozsvícení LED diody určitou barvou apod. Jakmile je kreace vytvořena, postavíte Ozobota na políčko, které se rozbliká a tím se nauploaduje program s až 450 kroky. Pak aktivujete tanec, což se opět dělá bliknutím obrazovky, jiné bliknutí robota zastaví či zapauzuje. Na obrazovku si přitom můžete postavit až pět robotků, kteří se programují najednou. „Blikací komunikační protokol“ přitom není nějak zvlášť spolehlivý, pokud není robotek postaven správně, nepochopí, že jde o programování a začne místo toho zmateně pojíždět.
Celá záležitost s robotím tancováním je zvláštní, editor pro vaše vlastní kreace je komplikovaný a nepracuje se s ním snadno. Navíc vytváříte fakticky jenom sekvenci nepodmíněných operací, což není moc o programování. Pokud mě smysly nešálí, robot vůbec nemá instrukce pro podmínky. Má počítadla, která ho po odečtení pěti událostí zastaví, ale to je tak všechno. Umí „cool moves“, což je takové křečovité pojíždění různého typu, ale podmínky ne – a můj názor je ten, že pokud zařízení neumí podmínky, nelze mluvit o programování.
Ve srovnání třeba s Robotem Karlem je Ozobot skutečně více cool, ale nemáme tu podmínky, nemáme tu struktury a jediné, co skutečně připomíná programování, je řešení Challenges v aplikaci OzoDraw. V Challenges dostanete namalované hřiště a sadu značek, které na něj musíte umístit tak, aby robot dojel do cíle. Podstatné je, že se robot na křižovatkách rozhoduje náhodně, takže po jisté době řadu Challenges vyřeší sám od sebe, značky by mu měly pomoci dojet do cíle na první pokus. Ale to je skutečně asi jediný moment, kdy je tahle hračka opravdu chytrá. Ostatní aplikace moc chytré nejsou. Ani Challenges nejsou příliš obtížné, vše končí na úrovni Intermediate a nebudou představovat problém ani pro mladšího školáka.
Celkově mám pocit, že úkolem Ozobota není naučit dorost programovat, ale spíš přivést k poznání, že roboti jsou zábavní. K robotkům si navíc můžete koupit OzoSkins, což jsou takové silikonové kondomy, které na robota navlečete.
Osobně si nemyslím, že by s nimi byl robotek hezčí, pohled na průhlednou kopuli mi přijde atraktivnější, ale je pravda, že silikon dává robotkovi defenzivní bonus při seskoku z tabletu anebo při srážce s jiným Ozobotem. Mnoho aplikací k Ozobotovi je dost rozpačitých, jako například jakýsi podivný puzzle, kterým z dílků sestavujete robotkovi cestu k cíli. Je možné, že jsem některé aplikace nepochopil, případně jsou zábavné jen v případě, že si hrajete ve více lidech s více robotky.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
