Agnostická éra: když už lidi nezajímá, co je pod kapotou | Kapitola 5
Seznam kapitol
PC nebo konzole? Apple nebo PC? Atari nebo Commodore? ARM nebo x86? Intel nebo AMD? S postupem doby se zdá, že tyhle otázky mají čím dál tím menší smysl. Z velkých počítačů přecházíme na nicotná zařízení s kratičkou morální životností. Nejmladší generace už nezkoumá hardware, zajímají ji služby.
Kdysi jsem hltal články o nových grafikách jako učebnici, dnes jsem střízlivější a dívám se na to řekněme jako na noviny. Dnes to je pravda, zítra nebude. Kdysi jsem pečlivě studoval všechny detaily architektury čipu, dnes se dívám hlavně na závěr a potom na grafy srovnávající cenu a výkon. Není to lenost, je to vědomí dočasnosti většiny informací a jejich minimální relevance ke skutečnému použití. Jednou si grafiku vyberete, pokud se Boha a záruky nebojíte, tak ji možná trochu poladíte – ale to je tak vše. Mrzí mě to, ale je to tak.
Většina lidí dostane grafiku zabalenou ve svém notebooku a nebudou si s ní nijak hrát, takže pro ně jsou informace o jejím výkonu a vlastnostech naprosto zbytečné. Nějak si poštelují nastavení ve hře, aby to moc necukalo, a to bude vše. Pokud jste naprostý nadšenec do nějaké hry, možná má pro vás význam benchmark v té dané konkrétní hře. V drtivé většině případů ale stačí grafiky za sebe srovnat podle výkonu a maximálně řešit, kolik si připlatíte na lepší model a co za ten příplatek dostanete. Trh se tak zjednodušil, že nemá valný smysl zkoumat funkčnost jednotlivých čipů a co mají extra proti konkurenci.
Dnešní trend je úplně jasný, hlavní evoluce je ve spotřebě a ve zmenšování zařízení. Nový Macbook 2015 je dokonalou ukázkou tohoto trendu – a věřte mi, i pravověrní applisté jsou z něj trochu zaražení, alespoň ti, kteří chtějí stroj na práci.
Jenomže on to podle všeho není nástroj pro práci, ale vlastně takový vychytanější chromebook, se kterým se agnostická generace připojí ke svým oblíbeným online službám, na což jim nerozšiřitelný systém s Core M bohatě stačí.
V podstatě je asi dobře, že se počítače změnily ve spotřební zboží, které je samo o sobě celkem bezúdržbové. Moderní techniku používá čím dál tím víc lidí, ale zároveň se čím dál tím méně zajímají o to, jak to vlastně funguje a jestli se to nedá nějak vylepšit. Tohle vymizení bastlení, ztráta té zoologické zahrady jednomužných firmiček, které svými vynálezy zaplavovaly inzertní stránky počítačových časopisů z 80. let, mě trochu mrzí. Svým způsobem to bylo úžasné, nejen jste viděli záplavu nápadů a vylepšení, ale taky vás to motivovalo zkoumat a objevovat svůj počítač, opravdu se s ním seznámit a pokračovat třeba ještě dál.
Naštěstí tu ale máme Kano. A Arduino. A Rapsberry Pi. A Lego Mindstorms. Ale to už jsou věci, které objevujete proto, že jste se je rozhodli objevovat. Ultrabooky, tablety a smartphony vás k tomu samy moc nemotivují.
