Agnostická éra: když už lidi nezajímá, co je pod kapotou

Nedávno jsme vedli s kolegy debatu o tom, jak moc hardcore máte být při recenzích hardwaru. Prosté srovnání? Benchmarky blízké realitě? Rozebrání nejpopulárnějších her? Nekončící baterie grafů? Opakování testů, abyste dosáhli předem stanovené přenosti měření? A co je to za recenzi, když v ní nenajdete zhodnocení přetaktovatelnosti?

Problém je v tom, že tyhle údaje nedávají u nových věcí, které jsou od výrobce navždy a dokonale zalepené, žádný smysl. Můžeme vzít bezkontaktní teploměr anebo FLIR kameru, podívat se na počítač pod zatížením a tipnout si, za jak dlouho se asi při běžném provozu podělá. To je ale přibližně všechno, protože nové mašiny nedovolují upgrade chlazení. Přetaktování v situaci, kdy už v základním stavu mívají součástky teploty i přes 90 °C, si troufne málokdo.

Je to prostě takhle. Elektronika je dnes navrhována jako spotřební, přes pochybnosti profesionálních novinářů kurvítka existují a najdeme je jak v úžasných ekopájecích materiálech, v mechanickém a termálním designu dotaženém až na hranu – a taky v baterii, kterou prostě nevyměníte. Dnes se kutilství nenosí. iFixit uvedl teardown nového Macbooku 2015 a je to totální horrorshow. Vydlabání tvarované baterie z hubeňoura je šílené, na desce nelze nic upgradovat, je to zkrátka děs. Víte, jsem ochoten akceptovat spoustu věcí, ale myšlenka, že nový notebook má životnost omezenou na tři roky, protože vydlabání baterie vyžaduje vybavení a zručnost neurochirurga, mě opravdu děsí.

Jenomže ono to je asi jedno. Na nový Macbook se budou stát fronty, o tom celkem nepochybuji. Věc se má tak, že až na specialisty, což jsou legendární „lidé, co potřebují ve vlaku pracovat v CADu“ (existence této kryptozoologické skupiny uživatelů je potvrzována jejich sporadickými příspěvky v diskusích) a video profesionály, výkon až tak nezajímá. Většinu věcí máte na cloudu a drtivou většinu času trávíte na YouTube, Facebooku anebo Twitchi – tak k čemu výkon?