První počítačový klub ze Silicon Valley | Kapitola 4
Seznam kapitol
Klubů zná historie počítačů více, ale jen jeden mohl být první. Ani počítačová revoluce se neobešla bez řadových nadšenců. Ano, vůdci a vizionáři jsou zapotřebí, ale neméně důležití jsou ti bezejmenní, kteří se se skromnou anonymitou tvoří dějiny. Dnes tak běžné pojmy jako Hacker či Public Domain se zrodily právě díky nim a díky Homebrew Computer Club, který jejich snažení zastřešoval.
Bob Marsh byl typickým přelétavým šílencem, který tu pomohl zde, tu onde, vždy plný nápadů, z nichž se někdy vyklubaly geniality, jindy se ukázala jejich pošetilost – například když navrhl nahrávat software na gramofonové desky. To se opravdu díky bohu neujalo. Později založil firmu na výrobu komponentů k Altairu a svět mu vděčí i za první skutečný kompaktní mikropočítač – SOL-20.
Bob Albrecht, zakladatel lidové společnosti počítačů, se nemohl neobjevit. Přinesl (no dobře, tak přivlekl) s sebou velkou bednu – Altair 8800. Později se stal klíčovou osobou při tvorbě Tiny BASICu – prvního volně dostupného programovacího jazyka pro Altair. Ne snad, že by ho sám naprogramoval. Tak nízko neklesl, aby musel bušit do klávesnice! Ale přesvědčil druhé, aby to udělali. A přesvědčil je k tomu moc hezky.
No a objevil se tam i nevýrazný čtyřiadvacetiletý mladý muž, zaměstnanec HP – nějaký Stephen Wozniak. Nikdo mu nevěnoval pozornost.
Fred Moore se opět projevil jako fanatik do organizace. Připravil si stolek a sám sebe jmenoval zapisovatelem. Těžko říci, jak toto na tehdejší účastníky působilo. My jsme tomuto pedantismu samozřejmě vděční – díky jemu dodnes pro historii zachováno, co se vlastně na tom prvním setkání dělo.
No, řekněme si na rovinu, že nešlo o nic převratného. Drbalo se. O tom, jaké soustava je lepší, zda hexadecimální či oktálová. O tom, jak by se dal vylepšit instrukční soubor i8080. Jak to nyní vypadá s dodávkami Altairů od MITS. Zda je lepší nahrávat data na magnetofonovou pásku či na pásku papírovou. A k čemu asi tak v budoucnu budou počítače lidem sloužit. Na zpracování textu, vzdělávání, řízení malých robotů, fontánek či alarmů... Ovšem ta skutečně pravdivá slova padla až závěrem. Používání budoucích počítačů si nikdo z těch dvaatřiceti neumí představit.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
