První počítačový klub ze Silicon Valley | Kapitola 3
Seznam kapitol
Klubů zná historie počítačů více, ale jen jeden mohl být první. Ani počítačová revoluce se neobešla bez řadových nadšenců. Ano, vůdci a vizionáři jsou zapotřebí, ale neméně důležití jsou ti bezejmenní, kteří se se skromnou anonymitou tvoří dějiny. Dnes tak běžné pojmy jako Hacker či Public Domain se zrodily právě díky nim a díky Homebrew Computer Club, který jejich snažení zastřešoval.
Dnes nám to přijde možná absurdní. Proč se vlastně fyzicky scházet? Proč se omezovat nutností někam v ten pravý čas dojet? Proč vše raději neřešit mailem? Ten už přeci v oné době existoval, ne? No, sice existoval, ale pouze pro akademické použití. A zdá se to možná k nevíře, ale tehdejší akademická obec se k nadcházejícím mikropočítačům stavěla poněkud skepticky. Tito odborníci měli totiž přístup k velkým sálovým počítačům či minipočítačům, výkonným, vybaveným periferiemi, propojenými do velké počítačové sítě. Malé krabičky s několika světelnými diodami jim připadaly jako hračky. Jednou z mála výjimek tvořila Stanfordova univerzita, která měla nastávajícímu klubu vytvářet zázemí. Ale to zatím ještě patřilo budoucnosti.
Pro podnikavého Moora neznamenala předběžná shoda s Frenchem na nutnosti založit klub jen takové plácání do větru. Když zjistil, že není jen takový osamocený podivín, ale shodne se i s člověkem, který technologii rozumí mnohem více než on sám, dal se do práce. O pár dní později proto mohli zvědavci nalézt na nástěnkách několika škol, univerzitních kampusů či elektrotechnických firem letáky, vybízející všechny amatérské zájemce o počítače k účasti na prvním setkání Homebrew Computer klubu. Stavíte vlastní počítač? Nebo terminál? Případně snad elektronický psací stroj či periférii? Možná by vás zajímalo setkat se s lidmi podobných zájmů. Vyměnit si informace, nápady, vzájemně si vypomoci.
A tak se ve středu 5. března 1975 sešla v garáži Gordona Frenche skupina počítačových fanatiků. Bylo štěstí, že se jednalo o typickou americkou garáž pro dvě (americká) auta, jinak by se tam těch dvaatřicet lidí snad ani pořádně nevměstnalo. A stát venku v lijáku se samozřejmě nikomu nechtělo. Dorazili samí nadšenci, přičemž většina už měla zkušenosti se stavbou počítačů na koleně.
Lee Felsenstein se měl jednou stát velmi významným konstruktérem počítačů, konkrétně prvního přenosného, považovaného za předchůdce všech notebooků (Osborne 1). Podílel se také na první závazné normě nahrávání dat na magnetofonové kazety. Tento „Kansas City Standard“ se bohužel neujal, což později komplikovalo výměnu dat mezi jednotlivými platformami.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
