Altair 8800: o zrodu „prvního“ komerčního mikropočítače | Kapitola 5
Seznam kapitol
Pří pátrání po starých strojích můžete nabýt dojmu, že prvním komerčním mikropočítačem světa byl Altair 8800. Stačí se ale přenést přes nadšená velkolepá tvrzení zpoza velké louže a zjistíte, že nebyl prvním. Dokonce ani prvním komerčním. Přesto znamenal zjevení. Přelom v historii. Čas mikropočítačů můžeme dělit na dobu před Altairem a po něm.
Na počátku roku 1975, v lednovém čísle časopisu tedy vyšel nadšený článek o novém mikropočítači. Tedy, abychom byli přesnější, o nové stavebnici mikropočítače. Až v textu bylo zmíněno, že počítač lze zakoupit i zkompletovaný. To bylo velmi důležité, neboť o pájecích schopnostech Američanů už jsme se zmínili.
Autoři to trošku to s popisem všech schopností přehnali, takže se na MITS, očekávající nějakých 400 objednávek během dvou měsíců, snesla neskutečná smršť a toto číslo bylo překonáno během jediného dne po vydání. Byl to pro MITS trošičku problém, protože v této době nebyl vývoj Altairu, respektive jeho nové verze, dokončen, Roberts stále ještě ladil a doplňoval svůj návrh. MITS pochopitelně vůbec nebyla připravena na nějakou sériovou výrobu. Posléze, když se Altair začal prodávat, tak výroba probíhala na koleně, žádná robotická linka s automatickým pájením. Všechno hezky ručně.
Altair se stal obrovským úspěchem navzdory své naprosté neužitečnosti. V základní konfiguraci jste s ním prostě nic neudělali. Měl „obrovskou“ 256 bytů velkou paměť, nešel připojit k monitoru ani tiskárně, neměl klávesnici, ani neuměl nahrávat program z kazet či disket. Jeho jedinou výhodou byl rozšiřující slot S-100, díky němuž se dal rozšiřovat a učinit použitelným. V onom jitřním čase mikropočítačů však tato výhoda byla pouze zdánlivá – ještě jaksi neexistovalo nic, co by se do něj dalo zastrčit. To se ale stále bavíme o začátku roku 1975.
V průběhu toho roku se situace dost radikálně změnila. Protože Altair byl rozšiřitelný s pomocí slotu S-100, byly pro něj vyráběny mnohé rozšiřující karty a to nejen mateřskou firmou MITS, ale i dalšími výrobci. A tak se z toho dost nepraktického základu dal vytvořit skutečně použitelný počítač – rozšířit jeho paměť, připojit klávesnici (zprvu obvykle klávesnici dálnopisu, přičemž za výstup sloužila jeho tiskárna), připojit magnetofon jako záznamové médium (jen o rok později už pro Altair existoval diskový systém), posléze bylo možné i připojení monitoru či modemu.
Žádný software zprvu neexistoval, nicméně posléze nabídl Roberts ke svému počítači Basic, stvořený novou a neznámou firmičkou dvou studentů – jakýmsi Micro-softem. Basic umožnil programování s daleko větším komfortem, protože pracovat ve strojovém kódu opravdu neumí každý, to platilo tehdy jako dnes.
A tak se ten zvláštní na první pohled neumělý až amatérský mikropočítač stal tím základním zlomovým strojem, který spustil revoluci. Ta byla v této době zasvěcenci netrpělivě očekávána. Jen se nějak nevědělo, čím začne, co bude stát na jejím začátku. Po roce 1975 už byla věc jasná. Na počátku byl Altair.
Co předcházelo:
1. Ze sálů až na váš stůl: předehra k mikropočítačům
2. Léta sedmdesátá: nový pohled na užívání počítačů
3. Čip aneb zrození mikroprocesoru – základu pro PC
4. Když se válčilo nejen o kalkulačky: Motorola vrací úder
