Altair 8800: o zrodu „prvního“ komerčního mikropočítače | Kapitola 3
Seznam kapitol
Pří pátrání po starých strojích můžete nabýt dojmu, že prvním komerčním mikropočítačem světa byl Altair 8800. Stačí se ale přenést přes nadšená velkolepá tvrzení zpoza velké louže a zjistíte, že nebyl prvním. Dokonce ani prvním komerčním. Přesto znamenal zjevení. Přelom v historii. Čas mikropočítačů můžeme dělit na dobu před Altairem a po něm.
Představa, že by nějaká maličká firma z kdejaké díry vyráběla kalkulačky, ta nám dnes připadá směšná. Tehdy ale šlo o zcela nový koncept a například i Clive Sinclair měl na svém triku vývoj a výrobu malé přenosné kalkulačky, jak si ještě někdy povíme. Kalkulačky se v té době staly neskutečně populární, konečně se je podařilo nejen zmenšit, ale i rozšířit jejich funkčnost a zajistit jednoduché ovládání, vhodné i pro (velmi) obyčejné lidi. Kromě toho, zavedení výrobci při jejich vývoji trošku zaspali, takže se na tento zcela nový trh vrhly malé a celkem bezvýznamné firmy, jako třeba zmíněná MITS. Nebo třeba takový Commodore.
MITS započala s vývojem kalkulaček v roce 1971, kdy představila MITS 816, první stavebnici elektronické kalkulačky v USA. I tento výrobek se ocitl na titulní stránce zmíněného časopisu, opět v listopadovém čísle.
Několik dalších let firma úspěšně vyráběla lepší a lepší modely, ale na trhu pochopitelně nebyla sama. Tak prosperující odvětví lákalo další větší i menší firmy, takže se výsledkem stala brutální cenová válka, kde MITS, vyrábějící v relativně malých sériích, neměla šanci uspět. Ed Roberts se musel s tou novou velmi trpkou situací vypořádat. Co vyrábět dál? V létě 1974 se firma potácela jen tak tak nad bankrotem.
Prototyp
Technický redaktor časopisu Popular Electronics, Les Solomon, v tom samém čase přemýšlel, co by tak mohl dát na titulní stranu velmi oblíbeného lednového čísla. Solomon moc dobře věděl o různých nadšeneckých projektech mikropočítačů, věděl i o konkurenčním článku o Marku–8, nicméně nechtěl, aby jím propagované dílo dopadlo v podobném zapomnění. Potřeboval nějakou zkušenou firmu z oboru, která by zajistila opravdu životaschopnou konstrukci.
Ed Roberts zmíněný časopis dobře znal, což jsme ostatně výše popsali. Dle Robertsova pozdějšího tvrzení to byl on, kdo navrhl, že sestaví mikropočítač a napíše o něm článek. Dle Solomona to byl právě on, šéfredaktor, kdo k tomu Robertse ponoukl. Vyberte si. Zkoumejte, hledejte, můžete je podrobit i křížovému výslechu, což s ohledem na to, že už jsou oba na pravdě boží, bude poněkud obtížnější.
Nejjednodušší je zeptat se někoho třetího, relativně nezaujatého pozorovatele. Tím byl bývalý Robertsův společník Forrest Mims, který mezitím z firmy odešel a živil se psaním článků pro zmíněný časopis. Ten ve svých vzpomínkách potvrzuje, že Roberts na mikropočítači pracoval od léta roku 1974, a když se to redakce časopisu dozvěděla, souhlasila s publikováním článku o tomto díle. Roberts o počítačích snil od doby, kdy se v jakési laboratoři setkal s minipočítačem HP 9100A.
Toužil po možnosti, že si jednou postaví počítač vlastní. Se Solomonem se dohodli a Roberts dostal za úkol pro lednové číslo postavit funkční a použitelný mikropočítač, založený na čipu i8080. O jiném se v té době ani neuvažovalo, protože čip od Intelu byl zárukou kvality a kromě toho, s touto architekturou měl Roberts zkušenosti.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
