Altair 8800: o zrodu „prvního“ komerčního mikropočítače | Kapitola 2
Seznam kapitol
Pří pátrání po starých strojích můžete nabýt dojmu, že prvním komerčním mikropočítačem světa byl Altair 8800. Stačí se ale přenést přes nadšená velkolepá tvrzení zpoza velké louže a zjistíte, že nebyl prvním. Dokonce ani prvním komerčním. Přesto znamenal zjevení. Přelom v historii. Čas mikropočítačů můžeme dělit na dobu před Altairem a po něm.
Celkově lze říci, že se platforma Mark-8 neujala, protože nenabízela žádné rozšíření a měla příliš malý výkon. Sám Steckler přitom nevěřil, že by se počítače jednou mohly nacházet v každé domácnosti. Ačkoliv naprosto nepopíral jejich přínos pro bankovnictví, zpracování textu či počítání osobních financí, prostě si nedovedl představit, že by tak drahý a komplikovaný přístroj mohl ovládat kdokoliv.
Ani v tehdejších USA přitom nebylo pro případné zájemce o stavbu mikropočítačů snadné sehnat příslušné součástky, protože výroba probíhala v Intelu v křemíkovém údolí v naprosto minimálním množství, takže například na východním pobřeží jste měli smůlu. No a se schopností pájení choulostivých elektronických součástek, jsou na tom dnešní Američané zhruba stejně špatně, jako tehdy. I proto se Mark-8 propadl do naprosté bezvýznamnosti a o jeho existenci dnes prakticky nikdo netuší. Většina zasvěcených se domnívá, že prvním byl Altair. Ale jak k tomu vlastně došlo?
MITS
První komerčně dostupný mikropočítač vděčí za svůj vznik prostému faktu, že správné osoby byly ve správný čas na správném místě a ještě ke všemu se dokázaly dohodnout. Je nutné zdůraznit, že velmi podstatná část přelomových vynálezů se na světě objevila díky podobné souhře okolností.
Mezi pouštěmi Nového Mexika, v Albuquerque, tedy v žádném středisku moderních technologií, ale tam, kde vlci, či spíše šakali, dávají dobrou noc, založil v roce 1969 Ed Roberts firmu MITS (Micro Instrumentation and Telemetry Systems). Jméno sice zní impresivně, ve skutečnosti ale bylo zvoleno dle zkratky, která měla evokovat spojitost s nejslavnější technickou univerzitou – MIT. Firmu Roberts nezaložil sám, ale se společníky, kterými byli Robert Zaller, Stan Cagle a Forrest Mims.
Nejednalo se o žádnou mamutí společnost. Naopak. Úřadovali v Robertsově vile, přičemž porady se konaly v ložnici, zatímco vývoj a výroba probíhaly v garáži. Čím to, že americké garáže hrají v nových technologiích tak důležitou roli?
Původně plánovali vyrábět elektronické součástky pro nadšence, stavějící amatérské rakety. Úplně první produktem byla nesmírně sofistikovaná záležitost, která jasně naznačovala, že firma, to je přímo hitech, značka. Blikač! Nechápete? Malá destička, která se vejde do raketky a periodicky bliká světelnou diodou. To se při nočním vypouštění raket opravdu hodí. Wow!
Už v roce 1970 navázala firma spolupráci s časopisem Popular Electronics, pro který připravila prototyp přístroje, používající novátorským způsobem diody LED pro komunikaci. Prototyp se dostal na titulní stranu v listopadovém čísle v roce 1970.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
