Když se válčilo nejen o kalkulačky: Motorola vrací úder | Kapitola 4
Seznam kapitol
Intel se počátkem sedmdesátých let hřál na výsluní. Byl nejen významným výrobcem pamětí, ale i prvním výrobcem mikroprocesorů. Jenže v tuto chvíli se situace značně zkomplikovala. Tu výjimečnou pozici prvního výrobce mikroprocesorů si Intel neměl užívat dlouho. I Motorola si uvědomila, že mikroprocesory mají budoucnost.
Při jednání se zákazníky narazil Peddle na zajímavý problém. Čip se líbil, podpůrné obvody se líbily, ale jedno se tedy rozhodně nelíbilo. Cena. Čip měl stát hezkých 360 dolarů, což byl problém pro jeho použití v jednoduchých levných aplikacích. Peddle několikrát vyslechl tvrzení, že pokud by mikroprocesor stál dejme tomu třicet dolarů, okamžitě by jej chtěl každý používat. Samotné výrobní náklady mikroprocesoru přitom byly nepatrné, nicméně management chtěl velice rychle kapitalizovat vysoké náklady na vývoj. Proto byl Peddlův návrh na razantní zlevnění odmítnut.
První vzorky MC6800 byly vyrobeny v únoru 1974, tedy jen o měsíc později, než i8080. Výrobci kalkulaček rychle zavětřili a například Hewlett Packard měl hotový prototyp svého produktu již v červnu. Peddle se však pouze s tímto nespokojil a sestavil jednodeskový mikropočítač MEK6800D1, který demonstroval možnosti celé té rodiny podpůrných obvodů.
Ano, bylo to velice pozoruhodné, ovšem stále tu byla ta příliš vysoká cena. I když se o rok později MC6800 prodával za 175 dolarů (a později dokonce za 69 dolarů), pořád šlo o příliš vysoký balík.
Konec vývoje, rozpad týmu tvůrců a receze v polovodičích
V polovině roku 1974 se rozhodlo vedení Motoroly, že vzhledem k ukončení vývoje mikroprocesoru bude vývojové středisko přemístěno do nově otevřené výrobní lokality v Austinu. Nikomu se tam moc nechtělo. Co chcete dělat v takové... no v Texasu, že? Mesa, předměstí Phoenixu, kde se doposud vývoj odehrával, to je to pravé místo k životu! Našinec sice nechápe, co je na vyschlém Phoenixu v pouštním údolí mezi vyprahlými kopci, posetými kaktusy Saguaro, tak úžasné, ale tvůrci MC6800 to zjevně viděli jinak. Například Tom Bennett odmítl Phoenix opustit a na uprázdněné místo vedoucího týmu v Austinu navrhl Garyho Danielse.
Dalším problémem byla recese v tehdejším polovodičovém průmyslu, která vedla k masivnímu propouštění. Jen taková Motorola se zbavila 4 500 zaměstnanců a Intel zhruba tisícovky.
No a pak tu byl Chuck Peddle, který konečně našel firmu ochotnou financovat a následně vyrábět jeho vysněný levný mikroprocesor pro masy. Tyto tři vlivy se sešly v nevhodnou dobu, což vedlo k rozpadu původnímu týmu a odchodu sedmi klíčových vývojářů s Peddlem do MOS Technologii v Pensylvánii. Nejšťastnější z nich byl pravděpodobně Bill Mensch, který odtud pocházel a vracel se tak vlastně domů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
