Když se válčilo nejen o kalkulačky: Motorola vrací úder | Kapitola 3
Seznam kapitol
Intel se počátkem sedmdesátých let hřál na výsluní. Byl nejen významným výrobcem pamětí, ale i prvním výrobcem mikroprocesorů. Jenže v tuto chvíli se situace značně zkomplikovala. Tu výjimečnou pozici prvního výrobce mikroprocesorů si Intel neměl užívat dlouho. I Motorola si uvědomila, že mikroprocesory mají budoucnost.
Nový mikroprocesor se měl vyrábět pomocí zcela nové technologie tzv. NMOS. Původní i4004 byl vyráběn starší technologií PMOS. Tato technologie byla výrobně levnější a plně zvládnutá, nicméně pomalá. NMOS linku musela Motorola speciálně vybudovat, z čehož je vidět, jak velkou důležitost chystanému mikroprocesoru přikládala.
Další velké úsilí směřovalo k minimalizaci plochy samotného čipu. Čipy byly vyráběny na křemíkových waferech o průměru 3 palců. Čím menší byl samotný čip, tím více se jich na tuto plochu vměstnalo, kromě toho byla menší pravděpodobnost nějakého poškození při výrobě, no a vzhledem k větší výtěžnosti pochopitelně klesala cena.
Magickou hranicí byly 4 mm na jednu stranu čipu, od které významně klesal počet defektních čipů. Intel I8080, současník MC6800, měl rozměry jádra 4,1 mm × 4,9 mm.
Motorola se v první revizi nedokázala vejít do plánovaných 4,6 mm, takže jádro čipu tvořil čtverec o hraně 5,4 mm, což mělo velmi neblahý vliv na výtěžnost a cenu čipu. Až v roce 1975 se podařilo v další revizi zmenšit jádro na 4 mm, čímž se také navýšil použitelný takt na maximální 2 MHz.
Bill Mensch a Chuck Peddle
Kromě zmíněných inženýrů pracovali na MC6800 ještě dva velmi klíčoví tvůrci. Jednak Bill Mensch, což byl mladý inženýr, který po škole nastoupilo v roce 1971 do Motoroly a postupně se zapojil do týmu. V Motorole se naučil vše potřebné a stal se z něj později jeden z nejlepších návrhářů mikroprocesorů a podpůrných obvodů. V Motorole dostal za úkol vytvořit podpůrný obvod 6820, neboli Peripheral Interface Adapter, za který získal i patent.
Druhým zásadním hybatelem byl již zkušený inženýr, který právě přišel s myšlenkou, že by se onen 6820 a další podobné obvody měly vyvinout. Chuck Peddle se stal členem týmu až v roce 1973, takže na vlastní design mikroprocesoru neměl vliv. Na rozdíl od konzervativního Bennetta, kterého zajímalo hlavně použití v kalkulátorech, ale Peddle moc dobře chápal, že se správnou sadou podpůrných obvodů bude možné použití čipu i v dalších mnohem náročnějších aplikacích a třeba i v počítačích. Proto se zasadil o vytvoření celé rodiny takových obvodů. Kromě toho cestoval po celých Spojených Státech a pokoušel se pro nový čip získat zákazníky.
Demonstrační platforma, kterou v roce 1974 zkonstruoval Chuck Peddle a John Buchanan
"" by Swtpc6800 Michael Holley
Own work. Licensed under Public Domain via Wikimedia Commons.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
