Těžký život géniův aneb nejen o lámání kódu Enigmy
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Těžký život géniův aneb nejen o lámání kódu Enigmy

Těžký život géniův aneb nejen o lámání kódu Enigmy | Kapitola 6

Michal Rybka

Michal Rybka

6. 2. 2015 03:00 35

Seznam kapitol

1. Turing středem všeho 2. Kód Enigmy coby akt rehabilitace? 3. Žít v jiném světě 4. Arogantní bastard, co se nikdy nesplete
5. V rezervaci mezi svými... 6. Proč ztrácet čas se zbytečnými lidmi... 7. Drsní, nekompromisní, a nepraktičtí...

Minulý víkend jsme zašli na Kód Enigmy (Imitation Game), film o snaze Alana Turinga a jeho kolegů o prolomení Enigmy. Není historicky přesný, ale přesto jde o velice silný příběh, mimo jiné proto, že se spíš než na Enigmu soustřeďuje na problematickou osobnost podivínského matematika. Jak se asi cítí talentovaní matematici, programátoři...

Reklama

Podobně, jako geniální lidé neztrácejí čas zbytečným vysvětlováním, neradi ztrácejí i čas se zbytečnými lidmi. Ve filmu je to krásně vidět ve scéně, kdy řízení projektu přechází na Turinga:

Alexander: „Churchill předává Alanovi velení? To je velmi špatný nápad!“
Turing: „Takže teď mohu dávat těmto lidem rozkazy?“
Denniston: „Nerad to říkám, ale ano.“
Turing: „Skvělé. Keithe a Charlesi, máte padáka.“
Furman: „Promiňte?“
Richards: „Cože?“
Turing: „Jste průměrní lingvisté a rozhodně slabí v šifrování.“
Cairncross: „Nemůžeš jen tak vyhodit Keitha a Charlese.“
Turing: „On právě řekl, že můžu.“
Denniston: „Ne, to jsem neřekl.“
Menzies: „Ale Churchill ano.“
Furman: „Táhni k čertu!“
Alexander: „To bylo nelidské. Dokonce i na tebe!“

Opět velice přesná scéna. Turing vyhazuje lidi, které považuje za nevýkonné – je to pro něj jediný rozhodující faktor. Nezvažuje ani dopad na lidi, které vyhazuje, ani na zbytek týmu, který zůstává a ani na to, jak jeho samého budou vidět nadřízení. Teprve Clarkeová, která pro něj začne později pracovat, mu vysvětluje, že je potřeba, „aby ho ostatní měli rádi, protože jinak mu nepomůžou“. Kampaň za zvýšení své popularity provede Turing zcela po sheldonovsku: Šokovaným kolegům rozdá po jednom jablku a velmi nepovedeným způsobem jim odvypráví vtip. Zjevně mu nedochází, že prudká změna v jeho chování na ně působí spíš děsivě než přátelsky.

Ono vůbec: Sheldon z The Big Bang Theory je poměrně přesným zobrazením geniálního mimozemšťana v našich řadách. Jeho fundamentální výhodou je ale to, že má se svými přáteli společnou základnu v nerdovských zábavách, ať už jde o komiksy, hraní her anebo paintball. To je, na poměry reálných géniů, přímo neuvěřitelně velká oáza relativní normálnosti. Jak ale začít komunikovat s někým, kdo nemá vůbec žádné koníčky? Kdo pracuje doslova od rána do večera každý den v týdnu? Kdo má extrémní zvyky a například večeří jen jeden typ jídla?

Těžký život géniův aneb nejen o lámání kódu Enigmy
i Zdroj: PCTuning.cz

Algoritmus přátelství (The Big Bang Theory, 13. díl druhé řady)

Ve skutečnosti existují ještě mnohem extrémnější případy géniů. Někteří z nich trpí poměrně excentrickými skoky mezi zájmy, což se u Turinga projevilo například u přechodu zájmu z počítačů na morfogenezi. (Tam bych hledal propojení u představy, že lze najít algoritmus, který rekurzivně vytváří tvary, což je vidět hlavně u rostlin.) Jeden den se zabývají matematikou, druhý den přijdou s tím, že se nutně musí přesunout třeba do Antarktidy, což nepochybně přivádějí jejich normálnější a partnery k šílenství.

Anebo se najednou z ničehož nic začnou zabývat okultismem, případně začnou hledat známky spiknutí jako John Nash. Nemusí jít přímo o projev schizofrenie, geniální lidé mají schopnost vidět struktury a systém i tam, kde nejsou. Pravdou ovšem je, že zrovna u matematiků a teoretických fyziků se schizofrenie či autismus vyskytuje relativně často, možná je tam i hlubší souvislost. Mezi geniálními lidmi najdeme jak přísné materialistické skeptiky, tak i aktivní okultisty. Obě skupiny se pochopitelně nesnášejí, i když i mezi zastánci magie najdeme řadu nepochybně velmi inteligentních lidí. Známý je například psycholog profesor Milan Nakonečný, ale jsou tam i jiná zajímavá jména, jako profesor František Kahuda (mimo jiné to byl i ministr školství) anebo Josef Veselý. Pokud si přečtete jejich knihy, tak zjistíte, že jde nepochybně o lidi velice inteligentní, nicméně vidící svět poněkud jinak než ostatní. Z hlediska civilisty je ale velmi těžké rozlišit kvantovou fyziku od magie, dokonce bych řekl, že magie civilistům přijde logičtější a pochopitelnější.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama