Dying Light – hra, ve které utíkáte skutečně o život! | Kapitola 7
Seznam kapitol
Na naše počítače si konečně našla cestu dlouho očekávaná zombie akce v otevřeném herním světě od tvůrců Dead Island. Některé herní prvky nezapřou inspiraci sérií Far Cry či Assassin's Creed. S dynamickým počasím se střídá den a noc, kdy vylézají ještě nebezpečnější tvorové. Jaký je parkour po zničeném městě plném zombií?
Když se vám líbí i oprýskané budovy
Dalším nezbytným prvek Dying Light je craftování zbraní. Ty získáváte od zabitých nepřátel nebo v obchodech se zbraněmi a dále je můžete vylepšovat jakýmisi mody, které tu fungují ve formě slotů. Oproti Dead Island tak pro mody nepotřebujete součástky a náčrty, ale vystačíte si se speciálními listy úprav, které fungují na bázi slotů s magickými kameny. Oproti fantasy hrám je ovšem nebudete muset při každé změně nechávat rozkládat u kováře, ale pohodlně je vyměníte, kdykoliv se vám zlíbí.
Součástky jako takové (lepenky, kovové kousky, dráty atd.) pak využíváte k výrobě pomocných předmětů (výbušniny, Molotovy koktejly, lékárničky a další.) i k opravě stávajících zbraní. Svou oblíbenou mačetu tak můžete držet funkční, jak dlouho se vám líbí a pokaždé, když ji budete mít v ruce, ji můžete propůjčit o něco jiné vlastnosti. Bohužel tento způsob craftování zbraní mi moc nevyhovoval. Možnost upravit si zbraň doslova kdykoliv během hry je sice pohodlná, jenže hra tím ztrácí na kouzle. A kromě toho, samotné mody pro zbraně jsou trošku vyčpělé. Ten pocit, když elektrický výboj ve vašem srpu na jednu ránu zabije nepřítele, tady nepoznáte. A za to nejspíše může velmi věrné provedení hry. Kvůli realističtějšímu ztvárnění elektricky nabité zbraně už nijak extra neproblikávají a kolem otrávených zbraní se ani nevznáší výrazné oblaky jedovaté látky. A je to docela škoda.
Hra jako taková ale vypadá naprosto úžasně. To už vám je ostatně určitě jasné z obrázků v recenzi. Panoramata zalitá sluncem vám doslova berou dech. A to i pokud zrovna sledujete zákoutí s nevzhledným panelákem.
Dying Light má však své kouzlo v jakémkoliv denním a nočním období, a to za jakéhokoliv počasí (které se dynamicky mění). Přívalové deště, které bičují prachem zanesené silnice tropického městečka, doslova cítíte na vlastním těle. Písek přivátý z místní písečné pláže vás doslova štípe do očí. A jakmile přijde na bouřku, při prvním zablýsknutí se možná i po… leknete.
Co se týče samotných modelů postav, ty se také docela povedly. Nejen že se věrně pohybují, ale na uvěřitelnosti jim přidávají nejrůznější maličkosti jako oděrky na tričku nebo prosvítající bradavky (pouze u pánů, takže páni mají smůlu). Jedinou slabinou grafického provedení Dying Light jsou obličeje a jejich mimika. Ta sice není vyloženě špatná, ale prostě nedosahuje takové úrovně jako zbytek hry.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
