Dying Light – hra, ve které utíkáte skutečně o život! | Kapitola 5
Seznam kapitol
Na naše počítače si konečně našla cestu dlouho očekávaná zombie akce v otevřeném herním světě od tvůrců Dead Island. Některé herní prvky nezapřou inspiraci sérií Far Cry či Assassin's Creed. S dynamickým počasím se střídá den a noc, kdy vylézají ještě nebezpečnější tvorové. Jaký je parkour po zničeném městě plném zombií?
Hrdina je celkem marný
To, že jsou vedlejší questy lepší nežli questy hlavní, je spjaté také s divným příběhem hry. Ten se oproti Dead Islandu snaží být vážnější, což mi přišlo velmi sympatické, a někdy mu to i jde, po většinu času je ale naprosto dutý až dementní.
Situace, které zažijete v předělových filmečcích, vám sice dokáže přirozeně vysvětlit některé zákonitosti světa Dying Light, na druhou stranu jsou ale jiné situace naprosto nesmyslné až dementní. Přestože se na hru koukáte výhradně z pohledu vlastních očí, čímž se autoři snažili o to, abyste se co nejvíce vžili do postavy, s hlavním hrdinou se ani za nic nesblížíte.
Kdo z vás by v neutěšeném postapokalyptickém světě spálil vakcínu na smrtelný virus jenom proto, aby se dostal do doupěte vysokého státního úředníka, po němž pase? A to zvlášť pokud nemocí sám trpí. Chápala bych, kdyby bednu schoval, ale její spálení je fakt přehnané a vy s ním prostě citelně nesouhlasíte. A těchto škobrtnutí je v příběhu habaděj.
Ono už jenom neustálé podávání zpráv organizaci GRE, která vás na misi do postapokalyptického světa poslala, nepůsobí moc dobře. Hlas na druhé straně vás sice nabádá k nepřístojnostem, takže všechny tyhle sviňárny máte v podstatě podložené vojenským rozkazem, ovšem rozpor hrdiny se zájmy jeho nové skupiny a se zájmy jeho nadřízených je vykreslený nedostatečně. Ze hry necítíte ten rozpor mezi povinností a tím, co cítíte. A to je opravdu špatně.
Za nedostatek emocí, tedy hlavně těch správných emocí (to že se hrdina chová jak debil, vám bude vadit neustále), může také špatné vykreslení hlavních postav. Některé z nich jsou naprosto nevýrazné, jiné se chovají schizofrenně, anebo v lepším případě strojeně. Když pak někdo brečí, že ztratil kamaráda, nebo že došlo k zabití dítěte, přijde vám, že to nemyslí vážně a prostě se jenom chová dost teatrálně. Nebýt těch malých, často dosti mrazivých příběhů, temný nádech Dying Light by vyzněl téměř do ztracena.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
