Test osmi gamepadů nejen pro hraní na PC | Kapitola 10
Seznam kapitol
Řada herních žánrů se gamepadem hraje lépe (anebo si s ním můžete udělat větší pohodlí). Porovnali jsme gamepady renomovaných značek jako Logitech, Microsoft nebo Thrustmaster i levnější produkty Genius či Hama, příjemným překvapením byl neznámý Defender a trochu mimo soutěž je porovnáme i s gamepadem Wireless Controller k Shield Tabletu od Nvidie (i on funguje na PC, ale...)
Tento gamepad je poměrně specifický případ, který jsme do testu zařadili spíš pro zajímavost. Důvodů, proč ho nezahrnuji do boje o tři první pozice, je hned několik. Předně je gamepad primárně určený pro ovládání tabletu Shield a zprovoznění na PC je jaksi „vedlejším produktem“. Na PC totiž není možné gamepad provozovat v bezdrátovém režimu (který, pro zajímavost, pod Androidem používá WiFi Direct, nikoliv Bluetooth), takže je nutné ho mít připojený USB kabelem. Navíc musíte mít nainstalované (aktuální) ovladače pro vaši grafickou kartu Nvidia – z toho pochopitelně vyplývá, že hráči s kartou AMD mají smůlu.
Řekněme však, že tablet Shield máte (je možné, že se dá gamepad zprovoznit i jinými tablety, to však nejsem schopen potvrdit), na PC taky občas hrajete a ideálně byste na to chtěli mít jeden gamepad. Pak vás budou zajímat následující řádky – stejně jako ty, které prostě zajímá, jak kvalitní kus hardwaru renomovaný výrobce za relativně vysokou cenu nabízí.
Už na první pohled je gamepad, podporující XInput, výrazně odlišný od toho, na co jste zvyklí. Černý povrch se stříbrnými trojúhelníky obsahujícími některá z tlačítek a příjemně prosvícené logo Nvidie dodávají ovladači skutečně luxusní vzhled. Horní strana je nezvykle plochá, zespodu je gamepad tvarován, aby padl co nejlépe do dlaně. I když ho stříbrné díly vizuálně odlehčují, je skutečně velký – i masivní ovladač Xboxu se před ním krčí někde v koutě.
Systémová tlačítka Androidu, která suplují obvyklá tlačítka běžných gamepadů, jsou jemně podsvícená a dotyková (kapacitní), přičemž logo funguje jako středové tlačítko Guide. V dolní části pak najdete tlačítka plus a mínus, která slouží pro ovládání hlasitosti. Gamepad má i konektor pro sluchátka a mikrofon, které můžete využít pro bezdrátové připojení sluchátek k Androidu.
Samotné ovládací prvky jsou zpracovány na jedničku – tlačítka mají příjemný, jistý stisk. Kruhový D-pad je malý a tichý. Přesto, že jsou analogové páčky vedle sebe (tedy jako na Dualshocku), jsou na rozdíl od většiny ostatních podobných gamepadů dostatečně daleko od okraje ovladače, takže se dají pohodlně ovládat lehce nataženými palci. Jsou pogumované a velmi přesné. To samé se dá říct i o triggerech, které jsou sice kratší než u Xboxového ovladače, ale na rozdíl od Logitechu se na nich dá bez problému dlouhodobě držet ukazovák.
V rukou je ovladač „cítit“ trochu jinak, než ostatní, zejména kvůli své velikosti a prohlubním pro prostředníky vespodu, nicméně se na to dá rychle zvyknout. Jediným problémem je zmíněná velikost – dokážu si představit, že hráči s drobnějšíma rukama by už mohli mít celkem například problém dosáhnout palcem na tlačítko Y.
Nvidia na vývoji gamepadu rozhodně nešetřila a je to znát. Provedení je perfektní a kvalitu jednotlivých prvků hodnotím subjektivně jako nejlepší ze všech testovaných gamepadů, nicméně smysl dává jen pohromadě se Shield Tabletem.
Jinak je pochopitelně absurdní dát patnáct stovek za bezdrátový ovladač, který je třeba mít k PC připojený kabelem a v případě výměny grafické karty za značku AMD ho nemoci používat. Takže proteď k němu přistupujme jen jako k takové zajímavosti. Pokud by se však Nvidia někdy rozhodla vypustit například nepatrně menší a levnější drátovou variantu, nevyžadující speciální ovladače, mohla by trhem s gamepady dost zamávat.