Opustil nás Ralph Baer, otec videoher | Kapitola 7
Seznam kapitol
Ralph Baer vedl léta s Nolanem Bushnellem, zakladatelem Atari, spor o to, kdo založil obor videoher. Oproti Bushnellovi měl jednu velkou výhodu: Měl na videohry patent – a to patent tak neprůstřelný, že se ho nepodařilo ani Nintendu v roce 1985 úspěšně napadnout. Tento vynálezce je tak významný a přitom tak málo známý, že se mu občas říká „Nicola Tesla videoher“.
Zajímavý je jeho pohled na vliv videoher na zločinnost. „Všichni nejsme stejní. Je nás hodně a každý není spořádaný občan. Někteří se stanou zločinci.“ Jako největší problém společnosti označil outsourcing práce do Číny, která bere mladé generaci práci a také nedostatečnou vzdělanost. „Jak může normálně fungovat někdo, kdo neumí číst? Jak může normálně pracovat?“ Zločin je podle něj složitější problém, který se nedá svést jenom na videohry. Ve svých více než devadesáti letech prokázal více soudnosti než řada mladých aktivistů, kterým není ani třicet!
Elán vydržel Baerovi prakticky do konce života. Ještě v roce 2008, když přebíral ocenění Pioneer Award na GDCA 2008, poznamenal: „Před čtyřiceti lety se mě ptali, jestli pořád dělám ty nesmysly. Dnes vám děkuji za ocenění a říkám, že pořád dělám ty nesmysly.“ („cranking out stuff“). Jeho vystoupení je krátké, ale nesmírně střízlivé a soudné. Je na něm vidět, že když na to přijde, můžete zůstat duchem svěží a mladí až do smrti.
V jednom ze svých posledních rozhovorů poznamenal, že vývoj nových hraček a udělátek je vlastně to jediné, co mu zbylo. Žena mu zemřela, děti řeší vlastní problémy, tak jakou má životní výzvu? Co je lepšího, než když navrhnete nové zapojení s mikroprocesorem, nasypete do něj kód a ono to dělá to, co jste zamýšleli? Člověk se nějak zabavit musí. Možná i tenhle životní postoj je tajemstvím jeho neuvěřitelného elánu a duševní svěžesti.
Naprosto fascinující je pozdní interview v jeho dílně s hračkami, kde mluví nejenom o tom, co dokázal, ale co ve svém pozdním věku dělá. Soutěžit s velkými výrobci hraček? Ne, s nimi soutěžit nemůže. V pětaosmdesáti asi s radikálně novým konceptem nepřijde, to je luxus určený spíše pro dvacetileté. Nepřestal vynalézat a tvořit? Ano! Dělal variace svých starších konceptů, inovoval je a experimentoval s nimi. Motivačních videí a knih jsem viděl spoustu, včetně masírek od self-help gigantů, jako je Paulo Coelho, ale nic nemá na starého pána, který vám ukazuje novou supermanskou hračku na bázi procesorů, kterou si vytvořil proto, že mu to přijde zajímavé. Prodávat se asi nebude, ale co na tom? Důležité je to, že nepřestanete dělat to, co vás doopravdy baví. A to je naprosto super!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
