Opustil nás Ralph Baer, otec videoher
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Opustil nás Ralph Baer, otec videoher

Opustil nás Ralph Baer, otec videoher | Kapitola 3

Michal Rybka

Michal Rybka

12. 12. 2014 11:00 14

Seznam kapitol

1. Ralph Baer, otec videoher, kterého málokdo zná 2. Když si opravář televizorů začal hrát... 3. Když v bedně nic nedávají... 4. Television Gaming Apparatus
5. The Brown Box – analogová videoherní konzole 6. Simon říká... 7. I v devadesáti si hrál s mikroprocesory 8. Když nedáte na moudré rady...

Ralph Baer vedl léta s Nolanem Bushnellem, zakladatelem Atari, spor o to, kdo založil obor videoher. Oproti Bushnellovi měl jednu velkou výhodu: Měl na videohry patent – a to patent tak neprůstřelný, že se ho nepodařilo ani Nintendu v roce 1985 úspěšně napadnout. Tento vynálezce je tak významný a přitom tak málo známý, že se mu občas říká „Nicola Tesla videoher“.

Reklama

V roce 1952 se oženil, vzal si Denu Whinstonovou, se kterou měl tři děti. Zůstal s ní až do konce, jeho žena zemřela v roce 2006. Jak poznamenal v pozdním rozhovoru, jeho žena umřela v pátek a nedočkala se vyznamenání National Medal of Technology, které mu následující pondělí udělil prezident George Bush mladší.

Dočkal se čtyř vnoučat, což vysvětluje, proč se i v pozdějším věku zaměřoval na různé hry a hračky. Taky to vysvětluje jeden zajímavý prvek při jeho návrhu hraček: Nenavrhoval je jako bavítka pro solitéry, ale jako elektronickou verzi společenských her, tedy pro zábavu celé rodiny.

Opustil nás Ralph Baer, otec videoher
i Zdroj: PCTuning.cz

To mu ostatně vydrželo až do opravdu pozdního věku, podle mého názoru se z něj stal takový „Willy Wonka elektronické zábavy“.

Už v roce 1951 se začal zabývat myšlenkou na zařízení, které by využilo televizi ve chvíli, když „v bedně nic rozumného nedávají“. Uvažoval o tom proto, že „v bedně šly dva až tři přijatelné programy a to jen v případě, že jste žili ve velkém městě, často to byl jenom jeden“. Napadlo ho, že by se k televizi dalo připojit nějaké zařízení, které by ji zásobovalo nějakým signálem, a ten by se dal používat k zábavě. První reklamy doslova mluví o „closed electronic TV circuit“, což naznačuje představu o jakémsi uzavřeném elektronickém televizním studiu, které vysílá svůj vlastní televizní program. Myšlenku vytvořit „televizní hry“ představoval svým zaměstnavatelům, ale nikdo nechápal, k čemu by taková věc mohla být dobrá.

V roce 1966 se začal se svým kolegou zabývat myšlenkou na seriózní sestavení zařízení pro „CATV Gaming“ (Cable TV Gaming). V té době vnikl objekt dnes známý jako „The Brown Box“, dřevěný prototyp herní konzole. Protože byl Baer „televizák“, díval se na to jako na rozšíření televize, ne jako na začátek počítačové revoluce. Svůj vynález nazýval „TV Games“, což je pojem, který se neusadil. Pojem „Video Games“ vznikl až později v Atari, s jehož zakladateli vedl Baer dlouhé spory o prvenství.

Opustil nás Ralph Baer, otec videoher
i Zdroj: PCTuning.cz

Návrh „The Brown Boxu“ ještě nevyužíval mikroprocesor (ty v té době ještě neexistovaly), byl ryze analogový. Na počátku bylo zařízení, které umělo zobrazit jenom dva svítící čtverce a základním hitem byla hra „Fox Game“, která spočívala v tom, že se hráči navzájem svými čtverci honili a ten, kdo dohonil toho prvního, ho „vymazal“. Žádné skóre, nic takového, absolutně rudimentární věc.

Skutečný přelom nastal ve chvíli, když Baera napadlo, že by ve hře mohl být třetí objekt, který by řídila elektronika samotná. V tom okamžiku bylo možné vytvářet verze všech možných míčových her, které zahrnovaly – mimo jiné – i tenis. A tím vznikl předchůdce Pongu. Podotýkám, není možné jednoduše srovnávat Pong od Atari s tím, který navrhl Baer: Atari se orientovalo na takové faktory, jako bylo zobrazení skóre a „faleš“ se dělala odrazem míčku od okraje pálky, Baerova verze konzole měla kolečko, kterým mohl hráč, který míček odrazil, ovlivňovat jeho dráhu.

Baer se extrémně orientoval na multiplayer. Jedna z prvních periferií, kterou navrhl, byla světelná puška. Puška proto, že jako její základ využili plastovou winchesterovku, kterou koupili v blízkém hračkářství.

„Střelnice“ (Shooting Gallery) ale nebyla hrou pro jednoho hráče: Jeden měl pušku a snažil se zasáhnout cíl, druhý hráč měl joystick a ovládal terč a snažil se s ním uniknout. Baer je proto nejen zakladatelem videoher, ale hlavně zakladatelem multiplayeru.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama