Dotyková katastrofa: budeme někdy u PC mávat rukama? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Microsoft představil Windows 9, tedy vlastně 10. Podobně jako Windows 8 mají podporu pro dotekové ovládání, která by se navíc měla automaticky přepínat, když přejdete z tabletového režimu do klasického a naopak. Proč Microsoft vyvinul takové úsilí, aby do Windows 8 zabudoval podporu pro doteková zařízení? A vyplatilo se to skutečně?
V kombinaci s bezkontaktním ovládáním je to prostě magická technologie budoucnosti. Naprosto věřím tomu, že právě tohle je opravdu zásadní technologie budoucnosti, i když se kapku obávám, že jejího opravdu masového nasazení se asi nedožiju. Tak trochu jsem doufal v billboardy vytvořené z relativně levného epapíru, ale deset let uplynulo a epapírové billboardy nikde, takže u interaktivních povrchů bych si konzervativně tipl na minimálně dvacet let.
Tvorba grafického obsahu.
Grafické tablety s obrazovkou jsou už nějaký pátek créme de la créme mezi nástroji pro počítačové grafiky. Tyhle tablety jsou pro většinu z nich jen nedostižným snem, protože samy o sobě přijdou na 30–100 tisíc korun a to je celkem flastr i pro lidi zaměstnané v IT branži. Cenová velemastnota souvisí s tím, že na rozdíl od běžných tabletů pro řadové hipstery jsou tyto grafické skvosty polohovatelné, barevně kalibrované, extrémně přesné a rozlišují mezi tisícovkami úrovně přítlaku, takže se na nich dá opravdu špičkově kreslit.
Tyhle tablety / dotykové obrazovky ukazují, že jde o opravdu užitečnou periferii, bohužel hodně drahou i pro profesionály. A to znamená, že jde a i nadále půjde o atraktivní, ale zcela okrajový trh.
Používání speciálních aplikací.
Původní myšlenka, se kterou dotykové obrazovky v 70. letech vznikaly, spočívala v nahrazení obřích jednoúčelových panelů s lány kontrolek a tlačítek jednou univerzální obrazovkou, která představuje neustále se měnící zobrazovač s odpovídajícími tlačítky. Takhle fungují i průmyslové dotykové aplikace, kdy se obrazovka mění a nabízí volby podle kontextu činnosti. Ukážete čárový kód – a podle jeho kontextu se zobrazí akce, které dávají smysl.
Pokladny, logistické systémy, medicína, průmyslové aplikace, bankomaty – to všechno je dokonalý příklad speciálních aplikací. Tyhle aplikace jsou ale výrazně jednoúčelové a příliš se nemíchají s konceptem univerzálního prostředí pro práci s počítačem, jakou je desktop. Takže v nich vidím sice silný a zajímavý segment, ale zase jen omezený segment. Použití dotykového zařízení v medicíně, kdy jeho uzavřený plášť dovoluje snadnou desinfekci, naprosto chápu. Při většině kancelářského použití jde ale o funkci zbytečnou a u veřejných terminálů potenciálně z hygienického hlediska nevhodnou – tam dojde časem k migraci na bezkontaktní ovládání. Jestli je možné udělat aplikace tak, aby se ovládaly zároveň stejně dobře dotykově i bezkontaktně je velká otázka.
Mobilní zařízení.
Občas, když jdu po periferii Prahy, ještě zaslechnu stesky po smartphonech s mechanickou klávesnicí, ale jsou čím dál tím řidší a slabší. Odstranění klávesnic a jejich mechaniky vytvořilo přístroje menší, lehčí a tak štíhlé, že je lze až ohnout.
Tento trend s námi, přes svoji jistou tragikomičnost, velmi pravděpodobně zůstane. A jeho základním kamenem jsou dotykové displeje, i když jsou tak malé, že mi vynechává fantazie, jak že si Microsoft představuje, že ve Windows 10 někdo vytvoří „univerzální aplikaci“, která bude zároveň použitelná na vašem vícemonitorovém desktopu a taktéž na vašem telefonu. Microsoft se sice tváří, že ví, co dělá, ale takhle se tvářili i před uvedením Windows 8. Takže bych se vůbec nedivil, když by ekosystém dotykových aplikací na desktopu i nadále zmíral.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
