Dotyková katastrofa: budeme někdy u PC mávat rukama? | Kapitola 4

Velmi nevynikly ani aplikace, které na svoje dotykovým displejem vybavené počítače instalovali sami výrobci. Koncept to byl sice zajímavý, aplikace ale byly často velice náročné na procesor, byly neuvěřitelně pomalé a po dni anebo dvou dnech hraní jste je opustili, protože byly prostě příliš líné. Na all-in-one se mi dotykovost docela líbila, počítači jste mohli zasunout klávesnici a myš „mezi nohy“ a méně interaktivní aplikace, jako je přehrávání hudby anebo videa, ovládat čistě dotekem.

To bylo opravdu dobré, stejně jako například browsování. Většinou šmejdíte po těch samých stránkách, takže si uděláte bookmarky a po odkazech se pohybujete prostým klepnutím. Výborně fungovaly i aplikace pro prohlížení fotek, listování obrázky je zkrátka přirozené, pokud jsou uspořádány v nějakých knihovnách. Jenže jakmile jste vypadli z pár aplikací optimalizovaných pro dotek, měli jste před sebou generické sedmičky a aby šly prstem ovládat, museli jste zvětšovat ikony a další prvky, takže jste to nezřídka rychle vzdali a ovládali to víceméně klasicky myší. Aspoň jste si nemuseli dokolečka pucovat zamaštěný monitor.

Teprve s iPhone a iPady se k problému ovládání prsty postavil Apple zcela jinak a místo toho, aby nutil lidi ovládat stroj stejným způsobem jako na desktopu, tak logiku ovládání v podstatě úplně otočil. Přestože se jim podařil průlom s ergonomií ovládání, Apple se – a to je opravdu zajímavé – nikdy nepustil do výroby notebooků a ani desktopů s dotykovými obrazovkami. Nepochybně to zkoušeli, ale z nějakého důvodu to zavrhli.

Microsoft si od nativní podpory dotykového ovládání ve Windows 8 sliboval kde co, od „konvergence“ tabletů a desktopů (která skončila jako hluboký vnitřní rozkol mezi dvěma rozhraními Windows 8), po konečné prosazení dotykového ovládání u stolních počítačů, o což usilovali přes 20 let. K tomu ale nedošlo: Jak ukazují prodejní data, podíl prodaných monitoru se schopností ovládání dotykem je pouze 0,4%. Uvážíme-li, že existuje řada naprosto rozumných aplikací pro dotykové monitory (například prezentační monitory, které jsou vidět na Petřínské rozhledně), tak to naznačuje, že pokud si normální zákazníci dotykový monitor koupit nemusí, tak to taky nedělají.

Důvodů je nepochybně celá řada. Za prvé, dotykové monitory jsou dražší. Za druhé, kdo by si neustále čistil displej, když to dělat nemusí? Za třetí, velké dotykové displeje představují zásadní ergonomický problém, protože si po obrazovce namastíte pěkných pár kilometrů. Pokud jsou aplikace udělané tak, že na displej jenom klepnete, tak je ovládání rychlé a přesné. Problém ale nastává ve chvíli, kdy něčím listujete anebo něco přesunujete – to je šílené. A i aplikace navržené pro TIKFAM (The Interface Formerly Known As „Metro“, jak to poeticky nazývá The Register), obsahují všelijakého posouvání a šoupání až hanba.

A to ani nebudu mluvit o logice ovládání gesty, která jde zcela proti logice ovládání myší, což je ergonomický zločin. Takže pokud máte myš, nemáte důvod se hnát do dotykového monitoru. Myší navíc děláte jen krátké pohyby a ruka vám odpočívá většinou na stole, zatímco při práci s dotykovým monitorem se nahajlujete při osahávání všech čtyř stran víc než Hitler při proslovu. Pokud by obrazovka ležela coby náhrada klávesnice přímo před vámi, tak by to asi tak strašné nebylo, ale pokud je tam, kde obrazovka normálně bývá, je to úplně šílené.