Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít | Kapitola 4
Seznam kapitol
Křesťanství o závisti prohlásilo, že to je smrtelný hřích. Ekonomická teorie nás ale také učí, že zdroje jsou ze své podstaty omezené a pokud chceme tytéž věci, kterých je málo, tak si je nutně musíme i závidět. Závist je tedy přirozeným důsledkem omezenosti zdrojů. Proč a jak se obyčejné stroje stávají předmětem závisti?
Když se díváte na stroje, které přežívají v tankových muzeích, často máte dojem, že malé národy, které k několika tankům přišly v podstatě náhodou, anebo je musely dobýt na nepříteli (jako Finové), si svých několika kusů váží a jejich ochrana a spočinutí v muzeu je pravděpodobnější, než u velkých tankových producentů, kteří tu záplavu starých nepoužitelných strojů prostě přetavili zpět na železo.
Není to divné? Není to vážně zvláštní? Jeden den se díváte na absolutní výdobytek technologie, který je vydáván za vrchol pokroku. Ta věc se vyrábí v tisícových sériích, je úplně běžná a je všude. V druhém okamžiku tento výdobytek mizí, jako by nikdy nebyl. Kompletně. Tak například řada z letadel v Leteckém muzeu Kbely nejsou originály, jde o repliky, někdy i o mírně zmenšené repliky.
I pískovcové sochy na Karlově mostě jsou repliky, což upřímně šokovalo naše japonské přátele. V případě soch jde o předběžné opatření, aby se i s opilou zlatou mládeží nezřítily do Vltavy či jí nespadly na hlavu, jako tuhle kašna na mladého Béma. Jenomže jak se stalo, že se nikdo nestaral o letadla, takže žádné exempláře pro muzea prostě nezbyla? Na jednu stranu je úžasné, že dnes stále dokážeme postavit přesné repliky, ale někdy mám dojem, že nejdřív musíme technickou minulost nechat shnít, abychom si potom všimli, že jsme o ni přišli.
Jen se schválně podívejte do muzea ve Kbelích: Spousta letadel venku má ochranný nátěr oprýskaný, kryty kokpitů začínají být téměř neprůhledné a u té části muzea, která přiléhá k letišti a nesmí se tam fotit, je něco jako vrakoviště strojů od šedesátých let do současnosti. Skoro mám pocit, že se tam nesmí fotit proto, aby si lidi nedokumentovali tu ostudu, ty prorostlé kusy trupů ponechané živlům napospas.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
