Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít | Kapitola 3
Seznam kapitol
Křesťanství o závisti prohlásilo, že to je smrtelný hřích. Ekonomická teorie nás ale také učí, že zdroje jsou ze své podstaty omezené a pokud chceme tytéž věci, kterých je málo, tak si je nutně musíme i závidět. Závist je tedy přirozeným důsledkem omezenosti zdrojů. Proč a jak se obyčejné stroje stávají předmětem závisti?
Ale je to jenom problém rozvojového světa? A je to jenom problém starých památek? Jsme my sami dost civilizovaní na to, abychom mohli kázat ostatním, jak se chovat k historickým památkám? Nedávno vyšel na iDnesu článek, který popisoval rekonstrukci stíhačky MiG-15UTI, která se odehrává na letišti u Hradce Králové.
Překvapivé není to, že na rekonstrukci pracují nadšenci. Ve skutečnosti je vznik moderní archeologie hlavně o nadšencích. Vzpomeňme na lorda Carnarvona, který bez nároku na odměnu obětoval rodinný majetek, aby Egypťanům naplnil jejich národní muzeum relikviemi z Tutanchamonova hrobu. Mnoho lidí obětovalo svůj volný čas, své zdraví anebo svůj život ochraně a záchraně památek.
To, co je vážně hrůzyplné, je fakt, jak málo z moderní technologické historie skutečně přežilo. Nemluvíme tu o strojích starých sto, sto padesát let, ale o strojích mnohem mladších. V padesátých letech byly MiGů 15 tisíce, odhaduje se, že asi dvanáct tisíc se jich vyrobilo v Sovětském Svazu a mimo něj (tedy například u nás) dalších šest tisíc strojů. V okamžiku, kdy se vyřazovaly a komunistický režim z nich dělal centrální atrakci pro dětská hřiště, jich zbývaly stovky. I já jeden takový stroj pamatuji, stál na dětském hřišti – a jako dítě jsem nechápal, co tam dělá, protože vlézt se do něj nedalo – kokpit byl zavřený. MiG-15UTI byl jeho nejpočetněji vyráběnou variantou. Dnes ale v Evropě zbývají pouze dva takové stroje, které jsou schopné letu.
Dva.
Dva.
A to ten, který se zrovna rekonstruuje, byl dovezen zpět z Ameriky. I tank LT 38, tu chloubu naší předválečné tankové konstrukce, jsme taky dostali darem z ciziny, protože u nás přežilo přesně nula kusů z původních 1400.