Vizionáři, nebo osli? Jak je těžké hledět do budoucnosti počítačů | Kapitola 5
Seznam kapitol
Každý má názor na to, jak bude vypadat budoucnost počítačů. Ve skutečnosti se ukazuje, že odhadovat budoucnost je nesmírně těžké – a to se bavíme jen o „věrohodných možných odhadech“, které dávají smysl. Pokud jde o schopnost odhadnout skutečný vývoj, je to mnohem, mnohem horší.
Druhou možností je, že se ve svých predikcích za někoho schováte. Je tu spousta analytických společností, které tvrdí spoustu věcí o spoustě témat. Nejsou sice moc přesné, ale není větší pohodlí, než se schovat za citaci. To je taková ta klasická novinařina, kdy publikujete úplně libovolnou pitomost, kterou vám na nahrávku řekne tiskový mluvčí anebo pracovník marketingu. Působí to profesionálně, vy u toho nemusíte moc přemýšlet, a když se ukáže, že to byla totální blbost, není to váš problém – vy jste jen a jenom citovali. Navíc působíte aktivně a sociálně, což se cení na společných pitkách a akcích. A kdo ví, třeba tak získáte i atraktivní práci! Stačí, když budete pilně opisovat tiskovky, které dostáváte. Je to jednoduché, příjemné a pohodlné. A nikdo vám nebude vyhrožovat soudy anebo se nestane, že nebude chtít půjčovat věci na recenzi a tak.
Problém je v tom, že je to přístup nepoctivý, protože se jako přepisovač tiskovek nenamáháte ověřovat, jestli je to skutečně pravda. Skuteční analytici, jako je Jim Chanos, fungují zcela jinak: Zabývají se daty a s tiskovými odděleními korporací nekomunikují, protože ví, že jejich prací je lhát a zastírat pravdu. To není míněno špatně, prostě je to jejich práce. Pokud se tiskovým mluvčím podaří „prokomunikovat“ myšlenky z firem až ke konečnému zákazníkovi, dělají ji správně.
"" by Original uploader was ALoan at en.wikipedia - Originally from en.wikipedia; description page is/was .. Licensed under Public domain via Wikimedia Commons.
Dobrý analytik / recenzent / kritik ale musí postupovat zcela jinak. Jim Chanos to v jednom rozhovoru popsal jasně: Jeho úkolem, jakožto analytika, který hledá tržně nadhodnocené firmy, je zjistit, co se v datech schovává. Dělá to tak, že analyzuje data pozpátku a hledá v nich zvláštnosti. V podstatě se snaží odhalit selhání v minulých predikcích a stopy po zastření podobných chyb a nesrovnalostí. Vtip je v tom, že většina účetních a dalších expertů je navyklá „lhát směrem dopředu“, protože to dává smysl. „V minulém kvartálu se nám podařil výborný pětiprocentní růst.“ Ano, ale neříkal ten samý člověk o tři měsíce dříve, že měli sedmiprocentní růst a přitom se prodeje teprve dramaticky rozjíždějí? To znamená, že dynamika růstu klesá, i když se to optimistické tvrzení snaží zastřít.
Jenomže málokdo studuje historii směrem do minulosti a navíc pozpátku, takže si podivností málokdo všimne. Právě tenhle přístup umožnil Chanosovi „ulovit jeho největší rybu“ – totiž odhalit skandál společnosti Enron. Díky tomu, že se hrabal v datech místo poslouchání „plánů na ovládnutí vesmíru“, kterými ohromoval ostatní analytiky Jeff Skiling, nepropadl všeobecnému nadšení, které kolem Enronu panovalo.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
