Proč jsme zaspali dva tisíce let, než jsme přišli k počítačům? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Moderní společnost si bez počítačů nelze vůbec představit. Považujeme je za absolutní samozřejmost, přitom před sto lety vůbec neexistovaly. Přemýšleli jste někdy o tom, jak jsme se k nim vlastně dostali? A proč se to stalo až ve 20. století a ne dříve? Proč lidem trvalo tak dlouho, než se rozhodli práci s čísly a daty automatizovat?
Další šance přišla za baroka, konkrétně šlo o mechanickou kalkulačku matematika Blaise Pascala z roku 1652. „Pascalina“, jak se této kalkulačce říkalo, využila výhody indického pozičního systému, který dovoloval „přenášení“ (carry) na číslice vyšších řádů. Pascal se pokoušel na své mechanické kalkulačce vydělat peníze, což mu tak úplně nešlo, protože byla mnohem dražší než mechanický abakus. Kdyby se Pascalovi dařilo lépe, možná by svoji mechanickou kalkulačku dále vylepšoval.
Stroje schopné „programování“ pomocí děrných štítků, se objevily také za baroka. První použití se objevilo u tkalcovských stavů ve Francii v roce 1725, kde bylo možné „předprogramovat“ tkalcovské stavy, velmi brzy se objevila i Jacquardovo vylepšení, která dovolovalo za sebe štítky řetězit. Kombinace těchto dvou technologií mohla zajistit počítače někde kolem roku 1800, nicméně nestalo se.
V polovině 19. století Charles Babbage navrhl nejprve Difference Engine, stroj na výpočet funkcí a tisk tabulek jejich hodnot a poté ho zobecnil do podoby prvního skutečně programovatelného počítače, Analytical Engine. Pro tento stroj, který nebyl nikdy dokončen, vznikl i první počítačový program, který navrhla hraběnka Ada Lovelace. Babbageův design by fungoval, pokud by se podařilo vyrobit potřebné díly v požadované přesnosti, což bez CNC strojů nešlo. Rovněž program Ady Lovelace by fungoval, kdyby stroj existoval. Stroj se ale nepodařilo postavit a proto se počítačová revoluce odložila o 50–100 let (podle toho, které datum berete za bernou minci).
V Číně vzniklo několik na Evropě zcela nezávislých pokusů o automatické stroje, mezi něž patří astronomický „Kosmický stroj“ vytvořený v Kaifengu v roce 1092. Číňané experimentovali s řadou hodin a strojů, myšlenkově zřejmě spřízněných se strojem z Antikythéry, už od prvního století. Pro jejich pohon využívali jak vodu, tak i rtuť. Zdá se, že od Římanů převzali i abakus (anebo si vytvořili vlastní), přičemž v 17. století ho úspěšně miniaturizovali do podoby prstenu, čímž vytvořili historicky první „wearable computing device“.
V 17. století tak v Číně měli ekvivalent toho, co bychom dnes popsali asi jako kapesní kalkulačku – a zjevně úroveň jejich řemeslné tvorby stačila na to, aby vytvořili opravdu miniaturní mechanismy. I oni měli reálnou šanci vytvořit počítač, ale chovali se ke znalostem ještě více macešsky než v Evropě, takže kupříkladu automatické vodní hodiny z Kaifengu byly zcela zapomenuty.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
