Jak zůstat kreativitní a produktivní i v časech internetu | Kapitola 3
Seznam kapitol
Internet nás zásobuje informacemi tak mohutným proudem, že nás až přehlcuje a topí. Podle jeho kritiků nás zbavuje nutnosti myslet a nutnosti tvořit: Na všechno prý stačí Google a clipboard. Tak jednoduché to ale vážně není. Ale jak lépe odolávat nástrahám internetu a bojovat s korporacemi, které se přetahují o naši pozornost?
(Vsuvka druhá: Book Bubble versus Google Bubble)
Google Bubble označuje fenomén, kdy se při vyhledávání informací pohybujete v omezeném výseku, o kterém si algoritmy Google myslí, že je pro vás nejlepší. Nejde o explicitní cenzuru, kdy tlupa stárnoucích pánů se zkostnatělými názory rozhoduje, co je pro lidstvo dobré a co ne. Jde o cenzuru intristickou, kdy algoritmy, které nevidíte, samy o sobě rozhodují, co byste měli vědět a co ne.
Google Bubble je docela šílená věc – a to hlavně proto, že drtivá většina lidí vůbec neví, že něco takového existuje. Předpokládají, že Google nabízí výsledky vyhledávání seřazené podle relevance a neuvědomují si, že jsou ovlivněny marketingem (sponzorované linky, SEO optimalizované linky), cenzurou všeho druhu (DMCA, eurolegislativa o právu být zapomenut) a také profilováním, kdy Google personalizuje výsledky vyhledávání. Samotný iterativní proces, kdy si vybíráte výsledky převážně z první stránky vyhledávání, vede k další personalizaci a tedy k pozvolnému utahování bubliny.
"
Naštěstí existují triky, jak to obejít – můžete být při zadávání klíčových slov kreativnější, můžete používat operátory, můžete ignorovat první stránky výsledků anebo můžete zkusit alternativní vyhledávače. Book Bubble, tedy duševní omezení vzniklé na základě čtení výlučně knih, je ve skutečnosti daleko horší. Představa, že to, co vyšlo knižně, je nutně kvalitnější, je totiž zcela nepravdivá.
Všechny knihovny mají značně omezený počet dokumentů, mezi kterými si vybíráte, v mnoha případech velmi zastaralých. Pokud se zabýváte nějakou odbornou prací, která nemá historický charakter, je velice nebezpečné přejímat názory a závěry z časopisů a knih, pokud neověřujete jejich aktuálnost a vůbec neberete ohled na datum vzniku. Pokud píšete článek o historii počítačů, není lepší zdroj, než kniha, která vznikla v době, o které píšete. Pokud se dnes pokusíte čerpat poznatky o astronomii z knihy, která vznikla před Druhou světovou, opravdu vážně riskujete. Pak máte „šedou zónu“, kde je relevance dost složitá, například anatomické atlasy byly nezřídka dříve lepší, pokud šlo například o svalový a kosterní systém a další anatomické makrostruktury. U knih popisujících funkce organismu a léčbu je naopak nebezpečné z nich čerpat.
Přestože je čtení knih pohodovější zážitek a jsou obecně příjemnější než civění do monitoru, je velmi nebezpečné propadat pocitu, že to je nutně rovněž kvalitnější zdroj informací. Podstatně hůře si můžete dohledávat recenze či kritiky na dílo, které čtete, konfrontovat uváděné informace s jinými zdroji a podobně. Je mnohem těžší kompilovat celkový obraz z tištěných zdrojů a je to mnohem pomalejší. Když jsem dohledával články, které cituje Spitzer, s vyhledávačem to byla otázka desítek sekund. Nedovedu si představit, jak dlouho by to trvalo, kdybych sháněl papírové časopisy!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
