Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Digitální demence a antidigitální džihád Manfreda Spitzera
Digitální demence a antidigitální džihád Manfreda Spitzera
autor: Michal Rybka , publikováno 10.7.2014
Digitální demence a antidigitální džihád Manfreda Spitzera

Přečetl jsem za vás pamflet antidigitálního džihádisty Manfreda Spitzera „Digitální demence“. Trpěl jsem za vás, abyste vy nemuseli: Tato náboženská kniha, maskovaná za „neurovědecké poznání“, je klasickou ilustraci, jak můžete oklamat většinovou populaci, aniž byste k tomu potřebovali jakákoliv digitální média.


Nicméně jde o neskutečnou směs chyb, kategorických tvrzení, konspiračních teorií a obviňování ze špatných úmyslů, ze které mám skoro pocit, že sám autor je zralý na terapii. Ano, rozsáhlá kritika bezhlavého nasazování technologií do škol, aniž by si učitelé věděli rady jak s nimi naložit, je asi na místě.

Tvrdit, že se to dělá proto, že na tom mají zájem technologické společnosti, které usilují o to, aby děti zhlouply a srovnávat je s výrobci drog, ale v žádném případě ne. Autor před námi sestavuje klasický paranoidní konstrukt, na kterém kolaborují i politici a všichni se tak nějak snaží o zavedení digitální idiokracie a jen on sám, náš hlavní hrdina, mává praporem antidigitálního džihádu nad hlavou a vede svůj osamělý odvážný boj.

Digitální demence a antidigitální džihád Manfreda Spitzera
"Dollarnote siegel hq" by de:Benutzer:Verwüstung - de:Bild:Dollarnote_siegel_hq.jpg.
Licensed under Public domain via Wikimedia Commons.

Na nějaké jemnocitné rozlišování se tu nehraje, autora nezajímají žádné vzdělávací pořady v televizi, televize je prostě špatná a hotovo. To mě přivádí k několika závěrům:

1) Autor nemá rád techniku. Je zcela nepolíben kybernetikou a má jen vlažný postoj k vědecké metodě obecně. Ví jen velmi málo, anebo vůbec nic o počítačových architekturách a má jen vágní představu o tom, jak skutečně funguje lidský mozek. Informace, které se v knize objevují, jsou velmi fragmentární, příběhové a netvoří celistvý obraz. Obecně autorova schopnost syntetizovat fakta je velmi slabá.

2) Jde o člověka nesmírně narcistického a posedlého představou o důležitosti svého džihádu. V knize neustále popisuje svoje zážitky a historky, příhody své rodiny a tak podobně. Vede vítězné virtuální debaty se svými oponenty, tak trochu ve stylu Michala Viewegha. Je zajímavé srovnat tuto knihu s díly skutečného klasika neuropsychologie Alexandra Luriji, který se ve svých knihách naopak soustřeďuje na svoje pacienty. (Pokud vás pro srovnání zajímá, jak vypadá myšlenkově brilantní nenarcistický text, přečtěte si něco od Alberta Einsteina.)

3) Paranoidní konspirační teoretik? Ale ano, jistě! Všechny ty internety jsou komplot velkých firem, které chtějí ty velké PENÍZE. Kdyby autor strávil nějaký čas s lidmi, kteří investovali nesmírné množství úsilí do projektů dostupných všem zcela zdarma, možná by si svou vizi digitálních drogových dealerů poopravil. (Důvod, proč jsem tentokrát opravdu kousavý, je v tom, že Spitzerovo hromadné spláchnutí všech tvůrců digitálních technologií do záchoda mě opravdu, ale opravdu štve.)

4) Přestože je tato kniha v podstatě kázáním, autor nám z nějakého důvodu tají tu zajímavou filozofickou část svého já, která se objevuje v jeho spisech jako je „Neuroteologie“. Proč? Je skutečnou podstatou jeho džihádu válka se satanistickými Teletubbies a Pokémony, kterou balí do oblíbené morální roušky „myslete především na děti“?

 



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
139 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 59.1Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.