Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Pocta hravosti: občas je dobré, když se velcí chovají jak malí
Pocta hravosti: občas je dobré, když se velcí chovají jak malí
autor: Michal Rybka , publikováno 4.7.2014
Pocta hravosti: občas je dobré, když se velcí chovají jak malí

Pořád si hrajete a něco kutíte? Máte rádi gadgety, věcičky, blbůstky a udělátka? Možná vás za to doma kritizují, možná se vám smějí. Ve skutečnosti však, podle evoluční teorie, patříte mezi ty nejpokrokovější příslušníky druhu Homo sapiens sapiens. Kde bychom byli dnes, kdyby si kdysi kutilové nezačali hrát třeba s mikroprocesory?


Projde-li dorost zkouškou dospělosti, už si nemá nárok hrát. Stává se lovcem / bojovníkem a od té doby se věnuje činnosti dospělých spojené s machrováním, jenž mu má přinést pozornost reprodukčního partnera, se kterým pak vyrábí potomstvo a proces se opakuje. Buď jak buď už není cesty zpět, od lovce se nečeká, že by si hrál s kýmkoliv jiným než s vlastními potomky. Občas se mění způsob provedení, například není-li po ruce dravá zvěř, může její zuby nahradit lovec náhrdelníkem z masivního zlata a rovněž bujného oře může nahradit příslušně vyšlechtěným a udržovaným ořem benzinovým. V obou případech je ale zcela nepřijatelné, aby lovec / bojovník po úspěšném lovu vytáhl třeba Lego a šel si postavit model pirátské lodi. To je prostě špatně!

A zde se vtírá ona prokletá porucha, která rozbíjí tento krásný ustálený pořádek: Někteří jednici odmítají dospět a pokračují v hraní si i v době, kdy už měli buď běhat po lese a bojovat s příšerami,  anebo sedět u ohniště a chlubit se svými úspěchy. Začalo to asi v době, kdy si prageekové místo chlubení skutečnými příhodami začali vymýšlet a bavili své okolí historkami, které se nikdy nestaly. Řada z nich dokonce začala své výmysly zobrazovat i na stěny jeskyní anebo je zhmotňovala do hlíny či kamene. Zjevně to fungovalo stejně dobře jako příhody skutečné.

Už v té době se ukazovala jasná výhoda prageekovství: Když jste uměli z hlíny udělat figurku ženské s fakt gigantickým zadkem, mohli jste si získat respekt prakomunity, i když jste byli s tím lovem divočáků kapku na štíru.

Pocta hravosti: občas je dobré, když se velcí chovají jak malí

"Venus of Willendorf frontview retouched 2" by User:MatthiasKabel - Own work. Licensed under CC BY 2.5 via Wikimedia Commons.

Člověk v duchu přímo vidí, jak se tehdy prageekovské geny zachytily v populaci: To se o vás takhle rozkřikne, že umíte dělat fakt husté portréty z pálené hlíny, pak přijde prakočka a vy ji slíbíte fakt výbornou sošku s tím, že na pánevní oblasti vážně šetřit nebudete. A následuje scéna jako z Titaniku, akorát spojená s hnětením a tak dále a tak dále a váš gen se nakonec prosazuje a neotenie opět vítězí!

A pak už to jde ráz na ráz: Nějaký geek vymyslí značky, které slouží k zaznamenávání myšlenek, čímž vytvoří novou třídu pracující inteligence v podobě písařů. Pak se objeví geekové, co si hrají po večerech s filozofickými a matematickými koncepty, později se všelijakými automatony a vehikly a než se naděješ, už tu máme počítačovou revoluci. Pokud jste viděli filmy jako Piráti ze Silicon Valley, tak máte představu, jak šíleně geekovská byla sedmdesátá léta, která dala vzniknout moderní podobě IT.

Co povídám, podívejte se na libovolný film o počátcích počítačové revoluce: Totální nerd-hole, letování počítačů v garáži, sestavování Basicu v nevětrané místnosti, nějaké to nelegální ježdění s bagrem, občasné psychedelické zážitky – tohle prostě nebylo podnikání tak, jak ho chápali tehdejší bankéři a počítačoví experti.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
96 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 46.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.