Projekt Sněhurka: Jak vznikaly tajné zbraně Apple | Kapitola 5
Seznam kapitol
Každá společnost má tajnou Aladinovu jeskyni plnou pokladů. Obsahuje návrhy a prototypy, které byly připravené v utajení – a často také v utajení zanikly. Jen vzácně se archivy otevřou a my můžeme vidět „minulost, která mohla být, ale nebyla“. Co chystal Commodore, Microsoft a jak mohly vypadat hračky Apple podle plánů z 80. let?
Zde jde čistě o proces tvorby. Apple není jeden, je jich minimálně pět, přičemž se zásadně liší svým chápáním světa. První byl Wozniakův Apple, který je nesmírně přátelský, otevřený, hackerský a technokratický. Stačí se podívat na manuál k Apple II z roku 1978: Je to velice podrobný text, který obsahuje i schémata zapojení, kompletní výpisy ROM a programů a v podstatě vám ukazuje, jak si svůj Apple II udělat svépomocí.
V tištěné pozdější verzi z roku 1979 je i spousta fotografií, které podrobně popisují vnitřnosti počítače a vysvětlují vám, jak si například modifikovat NTSC verzi Apple II na PAL verzi, ačkoliv to vyžaduje nějaké to stříhání drátů, pájení a podobně. Čtení tohoto manuálu je radost, je vidět doslova didaktický Wozniakův přístup k návrhu počítače a jeho snahu předat tyto znalosti dále. Wozniakův zákazník je kutil, kolega, technik.
Jobs byl zcela jiný a jiný byl i jeho Apple – jak ten první (raná 80. léta) tak i druhý (po jeho návratu do Apple). Jobs byl estét a vizionář a právě to vyniká v Esslingerově knize. Mnoho popisů a nákresů je věnováno tomu, jak spolu řešili základní otázky konceptů designu, kupříkladu minimalismus anebo odmítnutí plastů se sprejovanou barvou – nejen proto, že je to dražší, ale taky proto, že to je méně ekologické. Je překvapivé, kolik jejich debat je na úrovni „metaúvah“ – tedy filozofického přemýšlení o tom, kudy se vlastně při vytváření designů vydat. A tyto úvahy zahrnují i aspekty tak netechnické, jako je hudba.
Kniha například ilustruje nesmyslnost tvrzení, že „Apple převzal design Bose“ – ne, Esslinger prostě patřil ke generaci německých designérů, která měla ráda minimalismus a Bauhaus. Pokud se něčemu návrhy Apple mohly podobat, pak to byl design Sony.
Esslinger pro Sony pracoval, Jobsovi se designy udělané Esslingerem pro Sony líbily a v první fázi návrhů se jedna třída vizuálních stylů skutečně jmenovala „Sony Style“. Esslinger popisuje, jak se k Apple dostal a jak jeho zkušenosti s designem firma opravdu potřebovala, protože skříň Apple II byla ošklivá, a přitom překvapivě výrobně drahá. Esslinger Jobsovi přislíbil nejen „nejlepší design na světě“, ale také snížení výrobních nákladů až o 80 %. A na tohle Jobs slyšel.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
