Tropico 5: diktátorem s řadou vylepšení, ale žádnou revolucí | Kapitola 5
Seznam kapitol
Ctěný El Presidente se znovu usadil do mocenského křesla a začal úřadovat v celkem pátém pokračování oblíbené budovatelské strategie odehrávající se v působivém prostředí oblasti Karibského moře. Daří se mocnému vůdci pečovat o blaho národa pořád tak dobře jako dříve, nebo už na svůj lid přestal stačit?
Na časovém údobí jsou závislé nejen samotné budovy, ale také příběhové mise hry. Řekněme, že začínáte v koloniální éře na jednom z vybraných ostrovů a stavíte si, až se dostanete ke zlomovému bodu, například do období světových válek. V tuto chvíli se hra přeruší a vy skočíte na další ostrov, opět do koloniální éry a opět stavíte, dokud nepřijdou světové války. Poté skočíte do rozestavěného ostrova A, na němž v druhé vlně sledujete jiné rozkazy, například výstavbu vojenských základen a bránění ostrova před invazí cizích států.
Jakmile splníte své poslání, hra je přerušena a vy skáčete na rozestavěný ostrov B, kde jste v jedné z předchozích misí stavěli za koloniální éry a sledovali jiné úkoly a nyní se po vás chce pokračovat zde s docela jinými cíli (stavění vojenských základen a odolávání útokům nepřítele). Pokud vám to zní jako pořádný maglajz, jste doma. I já jsem se v tomto uskupení hůře orientovala. Ještě horší však je, že mě tento způsob hraní vůbec nebavil.
Když už musím být odtržena od stávající hry, ráda začnu zase pěkně nanovo. Dostat se zpátky na mapu, kde jsem předtím sledovala docela jiné cíle, mi nepřijde moc zábavné, nehledě na to, že ze začátku jsem kolem toho měla spoustu zbytečné práce, jelikož jsem město podřizovala splnění jen jednoho úkolu. To se sice se zjištěním, jak to ve hře funguje, změnilo, ale přesto mi tento styl moc nevyhovoval a nakonec jsem se uchýlila k sandboxové hře a multiplayeru.
V neomezené hře si můžete nastavit prakticky cokoliv vás napadne – od vzhledu ostrova (náhodný generátor, nebo výběr konkrétního, již vymodelovaného ostrova) a jeho politické stability a náchylnosti k přírodním katastrofám, až po startovní éru, nebo vítězný cíl hry (200.000 dolarů v kase, 1000 obyvatel na ostrově atd.).
Multiplayer nabízí v podstatě stejnou volnost jako sandboxová hra s tím rozdílem, že se do něj můžete pustit s dalšími El Presidenty. S cizími hráči pak sdílíte celý ostrov včetně surovin a je jen na vás, zdali s nimi budete vycházet, nebo zdali jim budete nenápadně škodit, nebo se rovnou pustíte do otevřeného konfliktu.
Multiplayer je fajn, jenže vzhledem k omezeným možnostem řízení vojenského konfliktu a plánování strategie po čase shledáte, že Tropico 5 nabízí největší zábavu právě v otevřené hře. A to je docela škoda. Opět se totiž jedná o prvek, který měl potenciál přivanout do hry potřebný čerstvý vítr a skvěle nás pobavit.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
