Watch Dogs: zkraťte si čekání na GTA V pro PC (recenze) | Kapitola 3
Seznam kapitol
Je to už rok, co vývojáři Ubisoftu na E3 předvedli hru Watch Dogs. Vypadala opravdu nádherně, takže jsme poctivě hltali každý screenshot, každý nový trailer i kusou informaci, která z autorů vypadla, a netrpělivě vyčkávali, až si tuhle pecku budeme moci zahrát. Nyní ta chvíle konečně nastala. Jaké je být v těle hackera Aidena Pierce?
Další funkcí Profileru je avizované ovládání elektronických systémů města. Díky tomu se můžete nabourat do místní CCTV, tedy městské kamerové sítě a následně si plánovat průchod lokacemi, sledovat potřebné osoby, nebo hackovat systémy, jež potřebujete. Hackování kamerového systému probíhá taktéž zmáčknutím jednoho tlačítka, čímž se přenesete do pohledu kamery. S kamerou pak můžete naklánět a zoomovat, přičemž jakékoliv další elektronické zařízení lze aktivovat i skrze ni.
Skokem do první kamery to proto často teprve začíná. Z ní potom můžete pohodlně proskákat kamerami třeba až na konec lokace, aktivovat potřebné skříně, které vám otevřou dveře, nebo na dálku mást nebo rovnou zabíjet nepřátele tím, že například spustíte hlasitou muziku v jejich telefonu, aktivujete jim v kapse výbušninu, otevřete automatické dveře, spustíte alarm auta, nebo upustíte páru z parovodu.
V této rovině je možností spousta a přelévají se i do automobilových honiček. Jakmile se posadíte do auta, prostřednictvím Profileru můžete přepínat semafory a otevírat padací mosty, v pozdější části hry pak navíc třeba aktivovat parovody ukryté ve vozovce, nebo podle potřeby spouštět vlaky, čímž se můžete efektivně zbavit všech dotírajících nepřátel.
Profiler jako takový však stojí i za dalšími činnostmi ve Watch Dogs, například za nalézáním hrozby zločinu, což je jedna z vedlejších aktivit, která funguje následujícím způsobem. Jedete si takhle po městě a na obrazovce vám skočí, že ve vašem okolí byla identifikována osoba, která dost možná spáchá trestný čin (ano, jako vystřižené z Minority Report). Vy příslušným tlačítkem výzvu přijmete a navigace vás dovede na předpokládané místo činu. Ve vyznačené oblasti pak musíte pachatele trestného činu objevit, ale přitom být nenápadní, abyste ho nevylekali ještě předtím, než se vůbec o něco pokusí.
Vaše práce nastává teprve ve chvíli, kdy ukazatel pravděpodobnosti spáchání trestného činu vzroste a pachatel se pustí do své oběti. Pokud se vám podaří zasáhnout, dostanete příslušný počet reputačních bodů, který se odvíjí od toho, zdali přežila oběť, zdali byl dopaden útočník a zdali přežil i on.
Reputační body ve hře jsou velmi důležité. Za dobré činy vám budou přičítány, za špatné činy zase odečítány (zabití nevinného člověka, zranění chodce při neopatrném řízení, hra však rozlišuje i takové maličkosti, jako je střílení policistů do nohou namísto jejich úplné likvidace), přičemž jejich konečný součet bude vždy ovlivňovat chování lidí v případě, že se něco stane. Aidena Pierce totiž ve městě, díky místní televizní stanici, všichni znají. Pokud Aiden činí dobro a má pozitivní bilanci reputačních bodů, obyvatelé města kvůli jeho špatným skutkům nejsou ochotni žalovat na policii tak často, jako v případě, že se jedná o záporáka toho nejhrubšího zrna. V takovém případě je třeba počítat s tím, že policajti mu budou znepříjemňovat život na každém kroku.
Systém reputace se mi opět jevil jako fortelný prvek, díky němuž máte od hry zpětnou vazbu a alespoň částečně se necítíte jako tělo bez duše.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
