Wolfenstein: The New Order – střílečka, jaká tu dlouho nebyla | Kapitola 4
Seznam kapitol
Co by se stalo, kdyby Hitler vyhrál válku? Na to se pokouší odpovědět zástupy historiků, romanopisců a dalších zvídavých lidí, včetně tvůrců videoher. Střílečka Wolfenstein: The New Order je v tomto ohledu nejčerstvější snahou o vyložení alternativní historie. A rovnou prozradím, že jde o nejlepší FPS pro jednoho hráče, která v poslední době vyšla.
Pocitově mi Wolfenstein: The New Order připomněl hru Rage, kterou jsem dohrála poměrně nedávno. A asi to není žádná náhoda. Hra běží na enginu id Tech 5, za nímž stojí id Software, jenž měl co dělat i s postapokalyptickou střílečkou Rage.
Co se týče samotné hratelnosti, nový Wolfenstein je čistě koridorovou záležitostí. Ve hře se budete rozhodovat tak maximálně mezi dvěma či třemi chodbami, které se navíc po několika metrech slévají v jedno jediné místo, kam se nakonec stejně naženou všichni nepřátelé, jež je nutné do posledního vystřílet.
Můj předešlý popis nezní moc nadšeně, takže to uvedu na správnou míru. Koridorové pojetí Wolfensteinovi opravdu sluší a je potřeba ocenit, že autoři se ze hry nepokusili vytvořit open-world záležitost jen kvůli tomu, že to teď zrovna frčí.
Wolfenstein: The New Order se alespoň částečně podobá všem předchozím hrám v sérii, za což nemůže jen samotné téma hry, ale třeba i maličkosti typu nabíjení zdraví konzumací psího žrádla, jak jsme to dělali už ve Wolfensteinovi 3D. U systému zdraví se vyplatí zdržet, neboť i v tomto případě si hra drží zajeté standardy, tedy alespoň do určité míry. Hodnota zdraví se automaticky doplňuje jen zřídka. Ve většině případů své zranění vyléčíte sbíráním lékárniček, případně konzumací jídla.
Po vyléčení zranění vám konzumace léčivých předmětů může poskytnout dočasně zvýšenou hodnotu zdraví, ta ale poměrně rychle vyprchává, což mi přišlo jako výborný systém k pobízení hráče do přímočaré akce. Vedle zdraví potom doplňujete také brnění, které samotné zranění dokáže oddálit.
Zbraňový arzenál
Střelných zbraní je ve Wolfensteinovi spousta – od obyčejných revolverů, přes brokovnice až po samopaly tu narazíte na zástupce snad všech typů pušek a pistolí, snad kromě typické odstřelovačky. Všechny zbraně ve hře jsou lehce futuristické, ale až na laserové pušky, které mimo střelby používáte na přeříznutí řetězů a dalších překážek, od nich můžete očekávat zhruba totéž chování jako ve skutečnosti.
Používané zbraně se proto od sebe citelně liší a tak je během každé přestřelky nutno dobře vybírat, ať už s přihlédnutím ke vzdálenosti, s kterou se na nepřítele snažíte dostřelit, tak i vzhledem k samotnému typu protivníka – pokud například střílíte na robota samopalem, neuškodí mu to tolik jako dvě dobře mířené rány z pulzní pušky.
Pulzní pušky jsou, alespoň na boj ze střední vzdálenosti, poměrně mocná zbraň, autoři však její použití omezili nutností dobíjet jí baterky, které po několika výstřelech dojdou. V boji s pulzní puškou tak mnohdy musíte vzít v potaz i postavení nepřátel a dobíjecí stanice, což vás možná občas donutí i k vytvoření alespoň povrchní strategie v boji.
Co ve hře naopak omezeno není, je počet zbraní, které hlavní hrdina unese. Pokud jste zrovna neprošli zajateckým táborem a tudíž i bedlivou prohlídkou tělesných dutin, ponesete s sebou vše, co cestou najdete. Některé zbraně se navíc dají zdvojit, takže si do každé ruky můžete vzít třeba brokovnici a po vzoru Schwarzeneggera místnost vystřílet vysoce efektním způsobem. V tomto případě je však třeba počítat s tím, že vám mnohem rychleji dojdou náboje.
Samostatnou kapitolou jsou potom granáty, které zpočátku poberete pouze tři a vyšší množství dokážete nést až v případě, že si zpřístupníte patřičný perk (o nich později). Vedle několika tipů granátů můžete po nepřátelích vrhat ještě kudly (opět jen omezený počet), díky čemuž dokážete nepřítele zlikvidovat naprosto nepozorovaně. A tím se dostáváme k jednomu z nejpříjemnějších překvapení hry.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
