Televize s rozlišením 4K a 8K? Super, ale kde vzít obsah?! | Kapitola 3
Seznam kapitol
Zatímco Jan Neruda se snažil zbavit svého slamníku a tázal se u toho „Kam s ním?“, my máme v jistém smyslu problém opačný. Full HD televize jsou standardem, do našich domácností se začínají tlačit televizory s rozlišením 4K a na horizontu je 8K, ale nemáme na tom co přehrát. Takže: Jak do nich něco dostaneme?
Asi nejzajímavější částí celého dne byl workshop o budoucnosti televize, který přednášel Marcel Gonska, zakladatel konzultační firmy WLC. Ta se zabývá poradenstvím jak pro výrobce televizí, tak i pro filmové společnosti, které se zajímají o vývoj moderních technologií a jejich dopad na tvorbu a distribuci filmů. Příchod televizí s velmi vysokým rozlišením je podle něho jasná věc, je to další významná technologie, která přichází. Podstatné přitom je to, že nejde jenom o prostý nárůst rozlišení, ale o zcela kvalitativní změnu zobrazování a také zpracování obrazu.
Samotné zvětšení rozlišení obrazovek na UHD nepředstavuje až tak velký technický problém, problém je v tom, že celý technologický řetězec snímání a zpracování obrazu je technicky velmi zastaralý. Nejstarší studie, které se zabývají barevným prostorem (color space), pocházejí už z roku 1931 (CIE 1931 RGB - International Comission on Illumination) a právě ty byly u základu tvorby standardů pro barevné vysílání. Tyto studie zpočátku vycházely z lidského vnímání, v praxi se ale narazilo na další limity, jako různé vlastnosti jednotlivých barevných fosforů. U nejstarších obrazovek měl zelený fosfor nejpomalejší vyhasínání, proto došlo k úpravě barevného prostoru tak, aby se tato vlastnost kompenzovala.
Jakkoliv se to může zdát divné, současným problémem je to, že se stále pracuje s normami pro CRT displeje, i když už CRT obrazovky nevyužívají ani pracovníci postprocessingu. I normy pro HDTV byly navržené pro CRT obrazovky a používají se dodnes, přestože jsou zastaralé, například se počítá s relativně malou svítivostí CRT obrazovek. Moderní obrazovky mají jiné vlastnosti a průmysl se snaží vytvořit nový standard, který by měl stačit nejen pro dnešek, ale i pro budoucnost. Jedním z faktorů, proč se obsah pro 4K objevuje jenom pomalu, je podle Gonsky v tom, že standard není ještě etablován a neměl by se uspěchat, abychom nežili dalších 25 let s pouhým polotovarem.
Jedním z limitů jsou například osmibitové barvy. V okamžiku, kdy můžete zaznamenat 256 odstínů šedi (ve skutečnosti ještě o něco méně), nemůžete pokrýt úplný kontrast tak, jak ho vidíte za slunečného dne. V jediném snímku filmu můžete mít oblasti ve stínu s jasem 15 nits, ale taky osvětlenou zeď s jasem 100.000 nits. Při zpracování s omezenou hloubkou jasu si pak můžete vybrat, zda bude možné vnímat detaily ve tmavější části obrazu, v jasnější části obrazu, anebo ztratíte detail na obou koncích.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
