Dark Souls II (PC): Když na vás smrt číhá na každém kroku | Kapitola 4
Seznam kapitol
Dark Souls II je z her, které předchází jejich pověst. Nemá perfektní grafiku, epický příběh, nebo povedený otevřený svět, ale mluví se o extrémní obtížnosti. Nápis „You Died“ uvidíte tolikrát, že jej začnete vnímat jako svého dobrého přítele. Musíte, jinak budete po pár hodinách hraní nohou poklepávat před ústavem pro choromyslné.
S trochou nadsázky se dá říci, že Dark Souls II jsou vlastně za sebou jdoucí souboje se zajímavými nepřáteli. Ti na vás až na menší výjimky nebudou útočit v početní přesile, ale pěkně sami, nebo maximálně s jedním či dvěma pomocníky, což záleží i na vaší šikovnosti a na tom, zdali upoutáte pozornost pouze jednoho nepřítele, nebo budete neopatrní a k akci vyprovokujete i jeho pomocníky z druhé místnosti.
Při soubojích je třeba taktizovat a co nejrychleji určit slabé místo v protivníkově obraně. Dokud se vám to nepodaří, budete se cítit jako krysa, která se rozhodla zabít slona hlodáním do nohy. Při soubojích s bossy jde potřeba znalosti slabých míst tak daleko, že si bez ní prostě neškrtnete a protivníkovi žádné zranění neudělíte.
Během soubojů mají hráči k dispozici klasický útok, silný útok, obranu, běh, úskok stranou a úkrok vzad. Vedle toho mohou jednotlivé akce kombinovat a tím na nepřítele zaútočit třeba ze vzduchu, nebo na něj vybalit nečekaný výpad. Také lze útočit ze žebříku, malým štítem odrážet útoky zatímco velkým je rovnou rozdávat a vyvádět i spoustu dalších skopičin, jako je vrhání otrávených dýk nebo přeměňování postavy na věci, jako jsou třeba krabice, čímž se pro nepřátele stanete neviditelnými.
Je toho zkrátka spousta, co lze při soubojích v Dark Souls II dělat a pokud si na možnosti zvyknete, hru si skvěle užijete. A to i přes časté restarty. Zároveň se zdokonalováním svých vlastních pohybů a reakcí však budete muset umět přečíst pohyby nepřítele. A to důkladně.
Zpočátku vydržíte tak jednu ránu, později (po pár vylepšeních) třeba i tři, či čtyři. Ale to je maximum, alespoň na začátku. Levelování trvá a síla nepřátel přiměřeně roste (i když občas se vám stane, že jednoho bosse překonáte horko těžko a toho následujícího převálcujete jako parní válec) a občas se u nich setkáte i s nějakým zlepšovákem, který vám vaše snažení ještě znepříjemní.
Tak třeba na konci první lokace se postavíte málo pohyblivému titánovi. Po útrapách, které předcházely tomu, než jste se k němu dostali, se vám možná bude chtít radostí výskat. Jenže pak hopsnete do propasti, jíž je aréna obehnaná, přečtete si „You Died“ a máte po radosti. Nebo jiný příklad – dobelháte se k poměrně slabě vypadajícímu rytíři. První úder naznačí, že byste ho na pár ran mohli vyřídit, jenže hned vzápětí zjistíte, že je to mrška pohyblivá a než se vám ho podaří bacit, vyplýtváte si staminu a stanete se pro něj jednoduchou kořistí.
Takhle to v Dark Souls II chodí. Proto musíte taktizovat, přemýšlet, kdy skočit, kdy udeřit, kam nepřítele zatlačit, zdali se vyléčit, nebo po něm ve volné chvilce raději vyslat ničivé kouzlo. A také budete hodně vyčkávat a kroužit. Jediná chyba vás tu totiž může (a na 99 % bude) stát život. Tím to ale ani zdaleka nekončí. Pokud ve hře budete umírat opakovaně, navrch se dočkáte snížení maximálního zdraví vaší postavy, které se dá obnovit až zkonzumováním speciálního předmětu. V tomhle je Dark Souls II hodně nekompromisní. Jediná výhoda těchto patálií je v tom, že na rozdíl od klasické šikany se svou chybu vždycky dobře uvědomíte a nikdy nebudete tápat, co jste vlastně udělali špatně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
