Titanfall: pravý next-gen multiplayerových akčních her | Kapitola 4
Seznam kapitol
Od akční hry Titanfall vývojářského dua Jasona Westa a Vince Zampelly jsme očekávali, že stanoví nový standard multiplayerových akčních her stejně, jako to dokázali v roce 2007 s Call of Duty: Modern Warfare. A povedlo se to. Co je na Titanfallu tak revolučního a znamená to, že tahle hra nemá žádnou chybu?
Titanfall je primárně multiplayerová akční FPS. Jako taková nám přináší možnost bojovat v celkem 5 multiplayerových módech v čele s klasickými zástupci Team Deathmatch (zabij co nejvíce jednotek nepřátelského týmu), Capture the Flag (chraň svou vlajku a přitom ukradni vlajku nepřátele) a Hardpoint, což je variace na Control Zone (zajímáš a držíš body, čím víc bodů a čím déle máš, tím větší skóre dostáváš).
Do uvedené pětice si však našla cestu i dvojice novátorských módů Pilot Hunter a Last Titan Standing. První z nich je týmový deathmatch orientovaný na střílení pilotů, kde vítěz hry je tým, kterému se podaří dosáhnout určeného počtu fragů dříve. Tím druhým je opět variace na týmový deathmatch, v němž všichni účastníci boje začínají v titánech a vyhrává tým, jemuž se jako poslednímu podaří se v něm udržet.
Dva nové multiplayerové módy jsou sice fajn a autorům snaha o oživení zajetých multiplayerových standardů slouží ke cti, bohužel jsem ale přesvědčena, že v případě Last Titan Standing padla na neúrodnou půdu. Spád tohoto módu je příliš rychlý a v podstatě pořád jen čekáte na načtení nové hry.
Frenetické a celkově neučesané souboje v Titanfallu se autoři snažili vyvážit počtem hráčů na mapě, který se zastavil na pouhých šesti hráčích na každé straně (v případě vyvolání všech titánů je to celkem 24 palby schopných jednotek). Hra je však i přesto velice divoká, což sice není úplně na škodu, ale utrpěla tím i trvanlivost módu Hardpoint, z nějž se namísto taktického zážitku stává maglajz i v případě, že ho budete hrát se sehraným týmem.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
