Intel Extreme Masters: světový šampionát PC her | Kapitola 7
Seznam kapitol
Nejznámější týmy světa, nejlepší hráči, milionové ceny, skvělé publikum, obrovský stadion, špičkový hardware a neskutečná atmosféra. Tak lze ve stručnosti popsat monstrózní Intel Extreme Masters. Vyrazili jsme do polských Katovic, abychom vám tuto světovou herní událost i její zákulisí mohli zprostředkovat.
Jako zástupce PC Tuningu jsem měl privilegia, která se běžným návštěvníkům nedostanou, žádné fronty, jen malá omezení vstupu atd. Nebylo problém jít udělat interview do haly vyhrazené pouze progamerům, stejně tak jako mít v areálu WiFi internet.
Z tohoto pohledu novináře je akce jako IEM opravdu příjemná záležitost. Podívejme se ale na věc z pohledu obyčejného návštěvníka. Pro něj je přístup k pohodlnému sledování zápasů úplná anabáze. Když už se nějak dopraví do polských Katovic a dostane se až na stadion Spodek, tak ho čeká nemilé překvapení – obří fronta. Ne, tady se nerozdávají banány, ale předčasný vstup na jednu z největších herních událostí.
Ptáte se nejspíše, proč stát v kilometrové frontě na předčasný vstup? To mě bylo záhadou až do chvíle, kdy jsem dorazil do hlavní haly. Byl jsem tam půl hodiny před oficiální otvírací dobou a hlediště bylo už ze třetiny plné, dobrá místa beznadějně zabraná. Pokud si někdo řekl, že počká, až trochu opadne fronta, tak se pak mohl celkem divit. I když je Spodek velký stadion, tak se naplnil k prasknutí během necelé hodiny.
Musím přiznat, že organizátoři to měli zvládnuté dobře. Prakticky všude byl někdo od pořadatele nebo bezpečnostní agentury, takže nebezpečí, že by vás tam někdo v přítmí přepadl nebo vás ušlapal dav, bylo mizivé. A „pozdně“ příchozí diváci byli tak zoufalí, že se snažili třeba přelézt poměrně vysoké překážky do vyhrazených částí hlediště (VIP, novináři atd.) nicméně přítomní organizátoři je doslova odráželi zpět.
I když jsem nebyl v pozici těchto diváků bez místa (nesměli stát ani na chodbičkách a schodištích kvůli bezpečnosti), tak na mě vyloženě působilo zoufalství a zklamání těchto účastníků. Pokud se však někde nakonec usadili, tak jim vynikající atmosféra celého IEM turnaje tyto strasti plně vynahradila. Osobně nejsem fanouškem ani hráčem žádné z hraných her, a přesto jsem si užíval sledování i několika zápasů po sobě. Kombinace dobrých hráčů, profesionálních komentátorů a aktivního publika takovéto akce posouvá na úroveň běžných sportovních utkání, ne-li dál.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
