Technické pokročení, laikovo zmatení aneb kdo to má stíhat? | Kapitola 7
Seznam kapitol
Na střední škole nám říkali, že poločas rozpadu hodnoty technických informací je deset let. Pokud jste pracovali v technickém oboru a na deset let z něj vypadli, je vaše hodnota poloviční, protože polovina věcí, které znáte, je k ničemu. Alespoň takhle to platilo ještě v osmdesátých letech minulého století. Zlaté časy!
V určitém okamžiku začnete uvažovat o tom, že by možná nebylo od věci doporučit spíše laptop a nebo all in one počítač. U takového stroje je výběr celkem jasně omezený, sestavy jsou uzavřené, vybíráte víceméně podle výkonu, ale i to je relativní, protože takové stroje používají mobilní verze procesorů. Nemusíte si moc lámat hlavu s grafikou, opravdu podstatná je velikost paměti, velikost a typ disku a operační systém.
Tyhle stroje prakticky nejde upgradovat (některé nejde upgradovat vlastně ani teoreticky), takže uživatel s nimi buď bude spokojený, anebo nebude spokojený. Nehrozí, že by se vracel a otravoval, že chce vyměnit tohle, anebo tamto. Systém je uzavřený, nemusíte řešit velikost a vnitřek skříně, nemusíte řešit ani chlazení, protože to je problém výrobce. Buď se to peče a jde to na reklamaci, nebo je to v pohodě a nemusíte to zkoumat. Je to jednoduché. Vlastně ani nemusíte nic instalovat, protože tohle přijde už hotové, stačí to nastartovat a dokončit instalaci, přičemž odpadá hon za drivery.
Je to hotové. Je to pohodlné ready-to-eat řešení, asi jako ovesná kaše v prášku anebo instantní polévka. Pokud nepotřebujete reálný výkon anebo nestavíte herní mašinu, je vysoce pravděpodobné, že vlastně jakýkoliv stroj bude mít postačující výkon a při jeho výběru si víceméně postačíte se základními otázkami, kdy z uživatele vyloudíte, zda potřebuje hrubý výkon třeba na konverze videa, nebo mu jde jenom o přístup na Facebook.
Když uvážíme, kolik času byste ztratili návrhem různých konfigurací, z nichž většina bude stejně odmítnuta proto, že to je drahé, případně se bude dotyčný domnívat, že ušetří částečným upgradem, je to vlastně nejlepší. Řada lidí prostě nechápe, že jednak neseženete desku, kde by mohli využít své paměti DDR a i kdyby ano, upgrade DDR pamětí na rozumný standard vyjde dráž, než nová deska + procesor + paměti DDR3. To se vysvětluje těžko. Na druhou stranu můžete uživatelům vysvětlit, že desktop dnes už nefrčí a mají sáhnout po sexy štíhlém zařízení, které má tu výhodu, že oni si vyberou to, co se jim líbí a vy si nebudete muset lámat hlavu nad tím, co je vevnitř.
Nakonec je tu ještě jedna možnost, která dává smysl hlavně u herních, tedy relativně levných ale velmi výkonných strojů, kde je třeba mírná overclockerská magie a know–how o tom, co je dobré a co ne. Můžete kontaktovat nějakého známého, u kterého jste přesvědčeni, že je více v obraze než vy a zeptat se ho. To může probíhat dvěma způsoby: Může vám na místě poradit, což může být rada dobrá, ale taky jenom papouškování toho, co si přečetl, anebo mu řekl někdo další. Buď jak buď, je v tom cosi autentického a pokud dotyčný systémy neustále buduje, asi vám poradí správně.
Tou horší možností je, že se na vás známý zasmušile zahledí a po chvíli přemýšlení vám řekne, že má teď zrovna hrozně moc práce, ale jakmile bude mít chvíli volného času, tak vám něco suprového doporučí. V takovém případě je vám už asi jasné, jak na tom jsme...
