Jak se společnosti přestaly bát a začaly milovat piráty
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Jak se společnosti přestaly bát a začaly milovat piráty

Jak se společnosti přestaly bát a začaly milovat piráty | Kapitola 3

Michal Rybka

Michal Rybka

7. 3. 2014 14:30 34

Seznam kapitol

1. „Úspěchy“ tažení proti pirátům 2. Microsoft a tichá podpora pirátsví? 3. Když nemám na Ferrari, tak ho taky neukradnu… 4. Open Source a Freeware: větší zlo než piráti
5. Vyzkoušejte zdarma… 6. Sledujte online: za lepší ceny v horší kvalitě 7. Když to nejde oficiálně…

No ano, dobře. Trochu jsem si v nadpisu zapřeháněl, protože piráty korporace ve skutečnosti nemilují. Přece jenom snižují zisky a nutí ke změnám zavedených pořádků. Jenomže je nelze vyhubit, takže lze buď pádlovat proti proudu, anebo se pokusit energii proudu zužitkovat. A jak se ukazuje, ono to alespoň částečně jde.

Reklama

Ve skutečnosti je daleko realističtější model přesně opačný, totiž zkoumat, kolik peněz piráti vynaložit mohli, ale neudělali to. Není přitom podstatné, kolik peněz piráti oproti tabulkovým cenám ušetřili celkem (teoretická ztráta), ale kolik peněz vynaložit skutečně mohli, ale neudělali to (realistická ztráta). To funguje jinak u firem a jinak u fyzických osob. Pro jednoduchost vezmeme ty fyzické. Každý člověk má určitý příjem, který vynaloží nejdříve na zajištění základních potřeb, jako je bydlení a jídlo, pak tu máme daně, zákonem vymáhané poplatky, další významné platby, jako platby za elektřinu a podobně. Poté, co všechno odečteme, získáme objem peněz, které daný zákazník může potenciálně vydat třeba za filmy anebo software.

Pokud zákazníkovi žádné volné peníze nezbydou, vzniká vydavateli teoretická, ale nikoliv realistická ztráta. Žádné peníze by totiž z dotyčného zákazníka nedostal. Vždycky, když čtu názory nějakého odborníka na to, že „když nemám na Rolls Royce, tak si ho nekoupím a u obsahu platí to samé“, se musím jenom usmívat.

Luxusní auta neupirátíte (ale můžete si na ně vypirátit). Kim Dotcom na Nürburgringu (zdroj: Youtube)
i Zdroj: PCTuning.cz
Luxusní auta neupirátíte (ale můžete si na ně vypirátit). Kim Dotcom na Nürburgringu (zdroj: Youtube)

Za prvé, zájem vydavatele není zájmem společnosti. Historie jasně ukazuje, že na ochraně duševního vlastnictví má zájem ta společnost, která ho produkuje a vydělává na něm, ne ta, která je chudá a snaží se růst. Vy například vymyslíte papír a pak přijdou Arabové, násilím vás donutí vydat tajemství jeho výroby a neoprávněně ho více než tisíc let využívají. A potom se k nim přidají Evropané a okruh neoprávněných uživatelů vašeho duševního vlastnictví se rozrůstá, aniž by vám za to kdokoliv cokoliv zaplatil.

Vždycky, když narazím na článek o tom, že Čína tuhle zkopírovala Rusům stíhačku a Američanům ukradla plány na F-35, vzpomenu si na to, že informační a vzdělanostní toky byly po většinu historie zcela opačné. Není vůbec divné, že se Čína snaží zavádět ochranu duševního vlastnictví až ve chvíli, kdy už přestává potřebovat jeho import a naopak ho začíná produkovat sama. To není výraz „kultivace právního systému“, jak nám to občas servírují autorskoprávní organizace, ale výraz rostoucího sebevědomí zcela pragmaticky uvažující společnosti.

Chengdu J-20 považuje spousta lidí za kopii F-35, protože je jí přece podobná (zdroj: photo.sina.com.cn)
i Zdroj: PCTuning.cz
Chengdu J-20 považuje spousta lidí za kopii F-35, protože je jí přece podobná (zdroj: photo.sina.com.cn)

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama