Thief se vkradl na PC: kouzelná atmosféra, toporné souboje | Kapitola 3
Seznam kapitol
Reinkarnace zlodějské legendy rozdělila hráčskou obec na dva tábory – ten první Thiefa zažil už kdysi a nad jeho novým ztvárněním ohrnuje nos, ten druhý k němu přistupoval s čistým štítem – tedy bez očekávání i předsudků – a nakonec usoudil, že to není zase tak špatná hra, jak o ní někteří hráči tvrdí.
Na atmosféře má velký podíl také skvělý soundtrack. Často vám zvedne hladinu adrenalinu bez toho, že by se na obrazovce cokoliv pohnulo. Na druhou stranu však někdy začne hrát úplně bezdůvodně, navíc docela nahlas, což ze hry vyrušuje, zvlášť pokud se zrovna krčíte někde za křovím a potřebujete slyšet každý krok svého nepřítele. Co k tomu vývojářský tým vedlo, je mi vážně záhadou.
Ještě o fous lépe je na tom grafika – především jednotlivé postavy jsou detailní, mimika obličejů mluví i beze slov a celkové ztvárnění města je vyvedeno na jedničku. Horší je to však s interiéry, které my přišly sterilní (jakkoliv to při té vší špíně zní paradoxně) a až příliš uniformní. Chápu, že před tisíci lety lidé neměli možnost vyzdobit si svůj byt tisíci proprietami, ale takové obrazy pánů na stěnách tebo rozházené oblečení po postelích by hře určitě neuškodilo.
Dalším lehkým pokleskem Thiefa je přesvětlení stínů. Často se schováváte v „temné uličce“, soupeř na vás zpříma zírá, ale nezaregistruje vás a to i přestože ho vidíte tak krásně, jako by byl den. To atmosféře nepřidává a ještě navrch to vede k nejasným situacím – jednou stojíte téměř na světle a protivník vás nevidí, načež si stoupnete do trošku většího stínu přesvědčeni o tom, že vás protivník nemůže vidět a jste okamžitě odhaleni.