Úvaha: Hry a PC – úspěšné tažení všemu navzdory | Kapitola 8

Doom otevřel obrovský prostor pro experimentování i v jiném směru: Byl šířen jako shareware. Šlo o první masově digitálně distribuovanou velkou hru. Dovoloval modifikace, včetně totálních modifikací. Hra měla obrovský dopad, lidé masové hráli v práci na lokálních sítích a to až v takové míře, že řada společností musela specificky zakázat hraní Dooma během pracovních hodin. Mnoho hráčů hrálo extrémní formy, ať už jde o průchod hry na Nightmare pouze s pistolí, dokončení hry pouze s pěstí, hraní poslepu, jen se stereo sluchátky (!) a nebo speed runy. Ruchy i hudba z Doomu se staly jasně rozeznatelné i pro běžnou populaci. Doom byl první hrou, která vedla k debatám o optimalizaci počítače pro nejvyšší výkon a vytvořila trh pro nové procesory s podporou floating point matematiky. Doom byl hrou, kvůli níž jste seznali, že váš Intel 386DX prostě nestačí a upgradovali jste na 486DX.

Je to první hra, která dala podobu PC hraní tak, jak ji známe dneska. Má všechny charakteristické rysy pro moderní PC hraní, včetně komunit taktovačů, optimalizátorů, profesionálních hráčů, totálních frajerů, extrémistů i potěru, který Doom hrát nesměl, takže to dělal tajně a pak se tím chlubil ostatním ve škole. Tehdy se dokonce rozšířilo rčení, že „Dooma nesmažeš“. Šlo o technicky i designově vymakanou věc, perfektní kus práce. Tato hra vytvořila nejen úspěšný brand, ale doslova kult. Vzniklo i mnoho extrémních předělávek, včetně tak šílených věcí, jako je port Dooma pro Commodore VIC-20 z roku 1980!

Doom ale hlavně totálně zlomil vaz konkurenci. Ta umírala postupně, ale tohle byla taková dorážka z milosti. Asi tak poslední hra, která se pokoušela představit Amigu jako stále ještě konkurenceschopnou platformu, byl Alien Breed z roku 1995, je na něm ale vidět totální zastarávání a hlavně neschopnost platformy podat takový výkon, jako mělo PC. Ne, že by se autoři nesnažili, naopak. Jenomže PC se tak snadno upgradovalo – v podstatě stačilo vyměnit procesor ve staré desce za Overdrive verzi a mohli jste hrát. V polovině 90. let se změnil tón herních recenzí na konkurenčních platformách: Už se nerecenzovala kvalita her, jenom se srovnával jejich výkon ve srovnání s PC. Byla to konečná.

Velmi živě si pamatuji sraz autorů ve Score, kam se dostavil i poslední recenzent pro Amigu a nadšeně vykládal o tom, jak příští rok vyjde Alien Breed II a „totálně pécéčko smete“. Trochu mi připomínal Josefa Goebbelse, který na jaře 1945 deklamoval, že už dochází na východní frontě k malým ofenzívám, které přerostou ve velké a ty nakonec v konečné vítězství. To chvíli poslouchal majitel Score a proslov ukončil lakonicky: „Ale my už pro Amigu recenzovat nebudeme. Budeme psát jenom pro PC.“ A pak se poslední žijící amigista z týmu Score zvedl, redakci opustil a vytratil v šeru…