Úvaha: Hry a PC – úspěšné tažení všemu navzdory | Kapitola 5
Seznam kapitol
Hodně hráčů považuje PC za zcela přirozeně nejlepší herní platformu. V osmdesátých letech minulého století byste ale našli jen pár lidí, kteří PC předvídali byť i jen omezený úspěch v domácnostech. Čím vším si muselo PC projít, než se mu přestaly ostatní herní platformy vysmívat?
Už Compaq Portable měl zajímavé řešení, které kombinovalo vlastnosti karet MDA a CGA, což naznačilo vývoj věcí příštích. Velmi omezené rozlišení původních karet od IBM překonal monochromatický Hercules, který kombinoval grafické schopnosti CGA s vyšším monochromatickým rozlišením, což z něj dělalo docela použitelné řešení pro práci. I domácí pécéčka od Atari a Commodore přišla s kombinovanými grafickými adaptéry, aby se zlepšila kompatibilita. Ale stále to nestačilo.
Stunts na Hercules...
První zásadní krok k tomu, aby se PC stalo herní platformou, přišel v podobě grafiky VGA, která byla mimochodem donedávna považována za „nejmenší společné minimum“ pro rozjetí Windows. Tato grafika přišla v roce 1987 jako součást nové rodiny PC, řady IBM PS/2, která byla posledním pokusem IBM o znovuzískání kontroly nad PC trhem. Tento pokus přišel pozdě a úspěšný nebyl, VGA standard naopak ano. Jednak přišel se slušným rozlišením 640 ×480 bodů v 16 barvách, a pak s veleúspěšným 15pinovým konektorem pro připojení analogových monitorů, který se používá dodnes.
a na VGA
Tím došlo k eliminaci různorodých konektorů pro připojení monitorů, což bylo velké plus – a také bylo možné začít dělat hry, na které se dalo koukat. Nebylo to ještě totální vítězství, protože výrobci grafik téměř okamžitě poté přišli s různými „Super VGA“ (SVGA) kartami, které byly navzájem nekompatibilní a vyžadovaly od vývojářů zvláštní podporu. Pokud se podíváte na původní SimCity 2000, musíte si při instalaci vybrat ovladač SVGA grafiky – je jich tam tuna. Hodně výrobců s velkým množstvím standardů je něco, z čeho bude vývojáře rozhodně bolet hlava a nepřímo tím trpí i zákazník.