Úvaha: Hry a PC – úspěšné tažení všemu navzdory | Kapitola 2
Seznam kapitol
Hodně hráčů považuje PC za zcela přirozeně nejlepší herní platformu. V osmdesátých letech minulého století byste ale našli jen pár lidí, kteří PC předvídali byť i jen omezený úspěch v domácnostech. Čím vším si muselo PC projít, než se mu přestaly ostatní herní platformy vysmívat?
Jeden z konstruktérů Amigy o PC prohlásil, že to je pouze špatná kopie textového terminálu. Mělo ale jednu obrovskou výhodu: Modularitu. Jako jiné velké firmy IBM ráda prodávala příslušenství za pěkně mastné ceny, o čemž svědčí jak katalogy, tak účty. Katalogová cena 1600 USD byla jen pro zcela základní model počítače se 16 KB RAM. Účtenka zobrazená na Vintage Computers ukazuje, jak vypadal nákup takového PC v roce 1981:
- Počítač IBM se 48 KB RAM – 2235 dolarů
- Přídavná RAM 16 KB – 90 dolarů
- Grafický adaptér CGA – 300 dolarů
Úspěch PC jako herní platformy nebyl okamžitý. Šlo o postupný vývoj ne nepodobný tažení Borgů, kteří s postupem doby asimilovali „ty dobré technologie“, krok za krokem sbírali na síle a konvertovali na svou stranu stále větší počet vývojářů. Po fázi koexistence, kdy vznikaly verze her „C64, Atari 800, Atari ST, Amiga a IBM PC“, přišla vylučovací fáze daná nárůstem výkonu, kde osmibity narazily na mez svých možností a stal se z toho vývoj verzí pro „Atari ST, Amigu a PC“. A nakonec hrubý výkon PC zkrátka překonal konstrukční limity Amigy. Vychytaný návrh koprocesorů, které sdílely zdroje v Amize, se časem změnil na příliš těsné vodítko, které doslova zaškrtilo aplikace, které přerostly limity původní architektury.
Útroby Amigy A1200 (zdroj: Wikipedia)
Boj Amigy se zánikem byl smutný a tak trochu připomínal růstové problémy samotného MS DOSu, kdy se rozličná řešení pokoušela obcházet limity jeho architektury. DOS byl dost obludný a jeho omezení na 640 KB použitelné paměti dal vzniknout celé generaci malých domácích kutilů, kteří se naučili, které ovladače myší, zvukovek a CD ROM lze vytěsnit mimo konvenčně adresovatelnou paměť, aby se v tom daly rozjet hry a zároveň jim zůstal zvuk a možnost ovládání myší. (O DOSu se ostatně jeden můj známý programátor vyjádřil v tom duchu, že „ta věc je tak blbá, že neumí ani uhnout stranou, i když ji o to požádáte“.)
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
