Hardwareskill: Hráče dělá hardware – fikce nebo tvrdá realita? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Patříte mezi ty, co si nakupují to nejlepší a nejdražší, aby dosáhli lepších výsledků ve hrách? Nebo hrajete na levném vybavení a nenávidíte nepřátele s předraženou výbavou? Najdou se i tací, kteří budou tvrdit, že nic jako hardwareskill neexistuje. Jaký hardware vám pomůže k lepším výsledkům a nač se zaměřit?
Nejen výstup, ale i vstup zahrnuje kategorie zvuku. Hráči v naprosté většině používají sluchátka, v domácích podmínkách je důvodů celá řada, když vezmeme v potaz účast na LAN nebo jiných veřejných akcích, tak jsou sluchátka nutností. Vzhledem k tomu, že velká část her je týmových, tak nezbytnou součástí je hlasová komunikace, jakožto efektivní prostředek pro sdělování rychlých i komplexních informací.
Herní sluchátka se dají pořídit ve velkém rozsahu cen a i kvality. Je otázkou, zda „herní“ je opravdu herní. Co by hráč měl tedy vyhledávat u sluchátek? Prvotní je zvukové podání. U herních sluchátek je to netypické, ale u profi to je celkem běžná věc: frekvenční charakteristika.
Jedná se o 2D graf, který zobrazuje, jak sluchátka reprodukují zvuk na různých frekvencích. Audiofilové sice oponují, že to není dostatečný indikátor kvality sluchátek, že chybí informace o vyváženosti, barvě atd., nám to ale bude stačit, protože za prvé je to více, než nám doposud výrobci dávali, ale hlavně to přináší informaci, zda potřebné zvukové informace budou podány neutrálně, zesíleny, nebo naopak zeslabeny. Pro obecné herní účely je lepší mít slabší basy, posílené středy a neutrální výšky, u levných sluchátek to bývá většinou zcela naopak.
Na co dále lákají výrobci, je prostorový zvuk. K tomu se dá přistupovat několika způsoby. Extrémní variantou jsou sluchátka s několika měniči, které fyzicky produkují prostorový zvuk. To zní dobře, sluchátka budou ale větší a těžší, měniče budou muset být menší a tím pádem bude i kvalita zvuku nižší. Takováto sluchátka připojíte buď několika audio jacky, nebo v horším případě přes USB (samy obsahují zvukovou kartu). Další varianta je virtuální prostorový zvuk, což není nic jiného než nějaký speciální filtr nebo transformace zvuku do podoby, která zní prostorově. Tato funkčnost je buď implementována na zvukové kartě v PC, nebo opět na USB sluchátkách. Pro herní účely je běžně používaná varianta pouze stereo sluchátka s volitelně zapnutou virtualizací 3D na zvukové kartě v počítači.
Nakonec nesmíme opomenout to, že sluchátka existují uzavřená, polouzavřená a otevřená, přičemž pocit z poslechu může být u každé kategorie odlišný. V rychlosti jde o to, kolik zvuku prostupuje sluchátky dovnitř i ven, tzn., uzavřená jsou nejvíce izolovaná. Pro hraní na LAN, kde je velký okolní ruch, mají pro hráče význam především uzavřená sluchátka. Otevřená sluchátka zase podávají o něco lepší zvuk a jsou i komfortnější (když s někým mluvíte, tak sami sebe slyšíte).
Nesmíme opomenou ani zvukovou kartu, interní neposkytuje dostatečně kvalitní výstup, nicméně nemá smysl investovat ani do mnohatisícových verzí. Má preference je Asus Xonar pro kvalitu zvuku, nicméně třeba X-Fi Gamer a vyšší má lepší 3D emulaci. Pozor, některá drahá sluchátka potřebují ještě sluchátkový zesilovač.
Suma sumárum můžeme vybírat z profi sluchátek, která téměř vždy mají lepší zvuk než ty herní, budou lepší i na další aktivity, jako je poslech hudby nebo sledování filmů. Jsou „pouze“ stereo, ale to je v pořádku, respektive si můžeme prostorový zvuk emulovat na zvukovce. Nevýhodou neherních sluchátek je absence mikrofonu, který se ale dá pořídit externí a připevnit buď na oblečení nebo třeba na monitor. To je nevhodné ale pro zmiňované LAN akce, kde je potřeba mít mikrofon blízko úst, jinak bude brát moc hluku z okolí a tím rušit i spoluhráče.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
