Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc? | Kapitola 4

Tak to bychom měli k recenzi – a nyní se můžeme vrátit k davu autorů, kteří jsou přesvědčeni, že mají nárok na kus žvance z vydaného balíčku. Já si osobně myslím, že novodobé Elite Systems na celé kolekci vydělala málo, pokud vůbec něco. Podle finančního webu DueDil má společnost Elite Systems na účtu 1 500 liber, dluhy 81 400 liber a jejich čistá hodnota je 5 200 liber. Takže aby to bylo fér, měla by se s autory žádajícími podíl na zisku vyrovnat tak, že uhradí svůj dluh a mezi autory rozdělí tu ztrátu činící necelých 80 000 liber. Tu by autoři mohli zaplatit převodem na účet společnosti řekněme do dvou týdnů a tím by to mělo být vyrovnané.

Věc se má tak, že mě fascinuje, kolik autorů si myslí, že má nárok na podíl, pokud je produkt úspěšný, ale i pokud je neúspěšný. Ztráta je nikdy nezajímá. V takovém případě je na místě, aby dostali nějakou menší platbu coby nevratnou zálohu a hotovo. Riziko zde nese vydavatel a popravdě, u retro remaků je to riziko tak značné, že by skoro bylo na místě celý projekt pojmout jako vzdělávací a sehnat si na něj sponzora, který si náklady odepíše z daní, anebo se na to pokusit získat grant a dát to civilizaci zadarmo jako upomínku na naši digitální historii.

Představa autorů, že 30 let starý software má nějakou komerční hodnotu, mě nechává beze slov. I patentová ochrana je jen dvacetiletá – a že řada patentů má v podstatě trvalou komerční hodnotu! O to více si musíme cenit autorů, kteří své dílo prostě uvolní do oběhu, ideálně včetně zdrojáků, aby se stalo součástí naší digitální kulturní historie.

i Zdroj: PCTuning.cz

I když je takové dílo přineseno davům na stříbrném podnosu, stejně se s ním bude zabývat jenom velmi malý okruh lidí, možná jenom jedno procento z onoho pověstného „jediného procenta“. Jako „jedno procento“ se v IT označuje skupina lidí, která aktivně vyvíjí hardware nebo software – drtivá většina lidstva jen využívá jejich řešení. A z toho jednoho procenta vývojářů bude jen velmi malá část, která bude studovat starší projekty, buď kvůli zajímavým algoritmům, nebo dobrému hernímu konceptu.

Jenomže – a to si nenalhávejme – pokud chcete vytěžit herní dobrý koncept, musíte stejně udělat novou hru. Nemůžete ji prostě jenom opsat jedna ku jedné. Herní princip, který si z aplikace odpozorujete na základě jejího chování, právně chráněný není. Navíc – jak pravil Eurogamer – prakticky žádná z her, o kterých je spor, není žádný skvost. Nějaké z těch dvou stovek her, o které běží, jsou asi stále zábavné, ale divil bych se, kdyby jich bylo více než dvacet. Takže je opravdu divné, o co se to autoři původních her snaží a za co chtějí peníze. Možná o princip, jako měl Mel Gibson v Paybacku. Já bych na jejich místě byl rád, že na mě dělá někdo vzpomínku a Elite Systems bych řekl, ať mi navalí jednu tu Bluetooth ZX Spectrum klávesnici zdarma coby upomínku na heroická mladá léta.