Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc?
Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc?
autor: Michal Rybka , publikováno 7.2.2014
Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc?

Před několika dny skončila úspěšná kickstarterová kampaň na bezdrátovou klávesnici Bluetooth ZX Spectrum. S její pomocí je možné hrát na tabletech řadu osmibitových her od Elite Systems. Ještě před ukončením kampaně se ale objevil problém: Řada autorů her tvrdila, že nedostala za využití svých her zaplaceno. Jak dlouho bychom měli platit za muzejní software?


Tak to bychom měli k recenzi – a nyní se můžeme vrátit k davu autorů, kteří jsou přesvědčeni, že mají nárok na kus žvance z vydaného balíčku. Já si osobně myslím, že novodobé Elite Systems na celé kolekci vydělala málo, pokud vůbec něco. Podle finančního webu DueDil má společnost Elite Systems na účtu 1 500 liber, dluhy 81 400 liber a jejich čistá hodnota je 5 200 liber. Takže aby to bylo fér, měla by se s autory žádajícími podíl na zisku vyrovnat tak, že uhradí svůj dluh a mezi autory rozdělí tu ztrátu činící necelých 80 000 liber. Tu by autoři mohli zaplatit převodem na účet společnosti řekněme do dvou týdnů a tím by to mělo být vyrovnané.

Věc se má tak, že mě fascinuje, kolik autorů si myslí, že má nárok na podíl, pokud je produkt úspěšný, ale i pokud je neúspěšný. Ztráta je nikdy nezajímá. V takovém případě je na místě, aby dostali nějakou menší platbu coby nevratnou zálohu a hotovo. Riziko zde nese vydavatel a popravdě, u retro remaků je to riziko tak značné, že by skoro bylo na místě celý projekt pojmout jako vzdělávací a sehnat si na něj sponzora, který si náklady odepíše z daní, anebo se na to pokusit získat grant a dát to civilizaci zadarmo jako upomínku na naši digitální historii.

Představa autorů, že 30 let starý software má nějakou komerční hodnotu, mě nechává beze slov. I patentová ochrana je jen dvacetiletá – a že řada patentů má v podstatě trvalou komerční hodnotu! O to více si musíme cenit autorů, kteří své dílo prostě uvolní do oběhu, ideálně včetně zdrojáků, aby se stalo součástí naší digitální kulturní historie.

Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc?

I když je takové dílo přineseno davům na stříbrném podnosu, stejně se s ním bude zabývat jenom velmi malý okruh lidí, možná jenom jedno procento z onoho pověstného „jediného procenta“. Jako „jedno procento“ se v IT označuje skupina lidí, která aktivně vyvíjí hardware nebo software – drtivá většina lidstva jen využívá jejich řešení. A z toho jednoho procenta vývojářů bude jen velmi malá část, která bude studovat starší projekty, buď kvůli zajímavým algoritmům, nebo dobrému hernímu konceptu.

Jenomže – a to si nenalhávejme – pokud chcete vytěžit herní dobrý koncept, musíte stejně udělat novou hru. Nemůžete ji prostě jenom opsat jedna ku jedné. Herní princip, který si z aplikace odpozorujete na základě jejího chování, právně chráněný není. Navíc – jak pravil Eurogamer – prakticky žádná z her, o kterých je spor, není žádný skvost. Nějaké z těch dvou stovek her, o které běží, jsou asi stále zábavné, ale divil bych se, kdyby jich bylo více než dvacet. Takže je opravdu divné, o co se to autoři původních her snaží a za co chtějí peníze. Možná o princip, jako měl Mel Gibson v Paybacku. Já bych na jejich místě byl rád, že na mě dělá někdo vzpomínku a Elite Systems bych řekl, ať mi navalí jednu tu Bluetooth ZX Spectrum klávesnici zdarma coby upomínku na heroická mladá léta.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
126 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 57.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.